Sukně se zkracovaly prakticky celé minulé století. Nejprve jen opatrně nad kotník a pak ke kolenům. Až najednou tu byla šedesátá léta a s nimi velká změna - radikální střih, po němž se okraj sukně dostal vysoko nad kolena.
"Jsem snad jediná žena, která kdy zatoužila jít s mužem do postele již odpoledne? Minišaty jsou symbolem dívek, kterým se čekat nechce." Tak komentovala své dílo Quantová v roce 1964. Kromě minisukní dala světu geometrický střih, plastové pláště, kabelky na dlouhém pásku přes rameno, hot pants (zkrácený typ kalhot s nohavicemi těsně pod rozkrok) a barevné punčocháče, jež příhodně doplňovaly její minimodely.
Užívat si života
Vdova Quantová nyní žije v Surrey na jihozápadě Londýna, má jednoho syna a tři vnoučata. Na veřejnosti téměř nevystupuje. A obdivuje mnohé současné ženy: "Užívají si života jako nikdy dříve".
ČTĚTE TAKÉ |
Ve své poslední autobiografii z roku 2002 napsala, že vznikl "nový druh superženy". "Tyto ženy mají postavy atletek a sedí jako muži, s koleny od sebe. A děti mají jejich příjmení." Kreace Quantové se potkaly s atmosférou doby. V Londýně tehdy začali udávat styl takzvaní mods (ze slova moderní). Jejich styl určovaly čisté linie, precizní tvary a barvy - pastelové odstíny 50. let byly pryč, geometrické vzory zářily jasně a sytě. Do módy přišel i androgynní vzhled a společné oblečení pro muže a ženy (unisex).
Návrhářka šila modely sama
Název pro krátkou sukni "mini" si Quantová vybrala podle tehdejšího automobilového hitu, který brázdil britské silnice. Spojením dvou legend - miniautomobilu a minisukně - se pak stal vůz Designer: autogram Mary Quantové zdobil přední sedadla vozu, který se prodával jen v černé a bílé... A přední znak znázorňoval firemní logo návrhářky.
Když si absolventka výtvarného umění na Goldsmithově akademii v Londýně Quantová (narozena 11. února 1934 v anglickém Kentu) otevřela v roce 1955 svůj první butik na King's Road nazvaný Bazaar, své modely šila sama a pro látky si chodila do luxusního obchodního domu Harrods. V malém butiku se prodávaly za doprovodu hudby.
Po bláznivých pyžamech nabídla jednoduché levné šaty bez rukávu, zástěrové a pouzdrové šaty, jejichž délka se krátila. Správná minisukně měla mít délku asi 15 až 18 centimetrů nad kolena. Jako zajímavý akcent vnímala návrhářka zdrhovadlo a už v roce 1960 ho dokázala využít na jednoduchých šatech. Její minisukně vyvolávaly palcové titulky v tisku a nové věci mizely během dne.
Ocenění od královny
V roce 1966 pro ni pracovalo už 20 dílen. Během sedmi let otevřela na 150 butiků v Anglii a 350 ve světě. Odpůrci ji obviňovali, že nutí muže k tomu, aby znásilňovali ženy. Nic platno. Nakonec jí britská královna Alžběta udělila Řád britského impéria za export.
Koncem minulého tisíciletí Quantová založila webové stránky a začala exportovat do Japonska, především dekorativní kosmetiku.
Do Čech vtrhla minimóda záhy po svém objevení a místní slečny propadly minisukním mezi prvními na světě - též díky tehdejší uvolněné atmosféře. "V ČR měla na konci 60. let mini každá druhá holka," vzpomíná módní historička Jana Máchalová. Eva Pilarová ke kraťoučkým sukním nosila vysoké kozačky. A Miluše Voborníková se Zuzanou Burianovou zase síťované punčochy. "Pánové Suchý a Šlitr si v Semaforu na minisukně potrpěli," vzpomíná Voborníková.
Minisukně se zabydlela v šatnících, už nepohoršuje
|
