Bedřich Wiesner se narodil 10. března 1893 v polských Gilowicích, okres Bělsko. Vystudoval německé reálné gymnázium v Českém Těšíně a vysokou technickou školu ve Vídni. Do března 1916 sloužil v rakousko-uherské armádě. V ruském zajetí se přihlásil jako dobrovolník k čs. legiím. Po válce demobilizoval a pracoval ve svém oboru.
Operace AnthropoidSpeciál serveru Lidovky.cz k nejvýznamnější akci československého odboje: k útoku na zastupujícího říšského protektora. Osudy neznámých lidí, kteří parašutistům pomáhali, rekonstrukce akce minutu po minutě i virtuální prohlídka Krypty parašutistů – místa jejich posledního boje. Více čtěte zde: |
Jako původně jen německy mluvící Žid se stal uvědomělým českým vlastencem. Koncem třicátých let spolupracoval jako odborník s průmyslovým oddělením Hlavního štábu MNO. Z vlasti se mu podařilo uprchnout se štěstím za dramatických okolností. Když se vracel osudného 15. března 1939 ze služební cesty v Bruselu, muselo letadlo přistát v Berlíně. Wiesner se po zjištění situace okamžitě rozhodl a odletěl zpět do Bruselu a pak pokračoval do Londýna.
Téměř celou válku působil u zpravodajského II. odboru exilového Ministerstva národní obrany v Londýně. Vyslýchal snad všechny nové dobrovolníky a uprchlíky z protektorátu i německé válečné zajatce. Wiesner byl prakticky v denním styku s přednostou II. odboru MNO plk. gšt. Františkem Moravcem (profil Františka Moravce najdete zde). Ten jej hodnotil stupněm „výtečný“. Po válce byl Bedřich Wiesner povýšen do hodnosti štábního kapitána pěchoty.
Moravcova jedenáctka„Nosil klíčová fakta, vláda se ale chovala ignorantsky,” popisuje práci šéfa vojenských zpravodajců Františka Moravce historik a znalec práce československých zpravodajců Karel Straka. Odborný pracovník Vojenského historického ústavu je autorem zatím nejrozsáhlejší studie o předválečném československém vojenském zpravodajství “Rekonstrukce československé agenturní sítě a jejích výsledků z let 1933-1939”. Velký rozhovor s ním čtěte zde: |
Demobilizoval a pracoval jako ředitel nákupu u Čs. hutí v Praze. Dne 16. listopadu 1949 Bedřicha Wiesnera zatkla Státní bezpečnost. Druhý den jej příslušníci StB odvezli do konspirační chaty u Jíloviště. Přes noc jej vyslýchali a bestiálně mučili. Spoutaného a se zavázanýma očima vleže na zádech mu kapitán Miroslav Pich-Tůma rukou v kožené rukavici zasazoval silné údery pěstí na žaludek. Předpokládal, že Wiesner zná zpravodajskou síť Intelligence Service v Československu. V ranních hodinách 18. listopadu 1949 Bedřicha Wiesnera odvezli do věznice v Praze-Ruzyni. V té době již nebyl schopen pohybu a jeho zdravotní stav se rychle a viditelně zhoršoval. Přesto zůstal bez lékařské pomoci sám na cele, kde 19. listopadu 1949 před šestou hodinou ranní zemřel. Pitva ukázala jako příčinu úmrtí roztržení jater a zakrvácení dutiny břišní.
Tragický osud účastníka odboje a oddaného vlastence Bedřicha Weisnera byl zatajován. Dodnes je Bedřich Wiesner na rozdíl od dalších zpravodajců z Londýna bohužel téměř zapomenut.