„Když jsem sledovala zahájení olympiády, měla jsem husí kůži a nostalgickou náladu, musím přiznat, že se mi chtělo trochu brečet, že tam nejsem, protože jsem se na to loni tolik těšila, ale čeká mě teď úplně jiné období, hezčí, možná těžší, ale úplně jiné než olympiáda a grand slamy,“ otevřeně přiznává Barbora Strýcová, která v květnu ukončila profesionální kariéru a v září se stane matkou.
Lidovky.cz: Jaká tenisová trofej je pro vás nejcennější?
Každá trofej je pro mě cenná. Za každou je nějaká cesta a nějaký příběh. Kdybych měla vybrat konkrétní, tak asi trofej za můj první vyhraný WTA turnaj v Quebecu v roce 2011, olympijská medaile, Wimbledon, Australian Open a pak taky jedna z těch důležitých byla ta z vyhraného turnaje v Linci, to byl druhý na okruhu WTA. Ale všechny trofeje mají svoji cenu a já si vážím každé z nich úplně stejně.
  |
Lidovky.cz: Kdo vás k tenisu přivedl?
Asi celá rodina. Moje starší sestra tenis hrála a my jsme bydleli přímo vedle tenisových kurtů v Plzni na Slávii. Ráno jsme krasobruslily a po škole jsme chodily hrát tenis. Svoje dětství jsem strávila na tenisových kurtech. Ve dvanácti jsem se pak musela rozhodnout mezi krasobruslením a tenisem. Vyhrál tenis. To je moje srdcová záležitost do dneška.
Lidovky.cz: Jak hodnotíte současnou tenisovou mládež/naděje? Vnímáte rozdíl (a jaký) oproti té vaší? Pokud ano, v čem?
Mládež vnímám, ne že bych se o to zajímala nějak do hloubky, ale vím, kdo jak hraje a komu se jak daří. Máme tady velké naděje. Rozdíl vnímám trošku v tom, že ta cesta je teď malinko vyšlapanější. Kluby mají špičkové tréninkové podmínky. Možná berou všechno jako samozřejmost a pak je může zaskočit, že to není všechno tak jednoduché, jak se zdá. Každopádně talenty máme a já jim budu držet palce, aby byli co nejúspěšnější. Zvlášť u mužů dostat se do stovky je opravdu těžké.
Lidovky.cz: S tenisem jste se hodně nacestovala. V jaké zemi a proč se vám líbilo nejvíce?
Nacestovala jsem se opravdu hodně. Teď je toho trošku míň. Moje nejoblíbenější země je Austrálie, lidi jsou tak příjemní, ochotní a přátelští. Celkově ta země je nádherná. Už od juniorského věku jsem se tam cítila skvěle. Je škoda, že je to tak daleko. Na pár týdnů mě baví taky New York a Londýn. Tam máte pořád co dělat.
Lidovky.cz: Dovedla byste si představit žít jinde než v Česku?
Já žila skoro všude, kromě Česka. Moje sestra žije mimo Českou republiku a taky to dává, takže představit bych si to dokázala.
Lidovky.cz: Jak se na svoji novou životní roli těšíte? Máte už dětskou výbavičku komplet připravenou?
Já se na svoji novou roli mámy těším moc, samozřejmě mám i trochu obavy a strach, jak to budu zvládat, jaký to bude režim. Vždycky jsem chtěla být mámou a to těšení už je veliké. Výbavičku už mám komplet. Až bude dítě na světě, tak budu asi ještě něco dokupovat, ale ty důležité věci mám. Moje máma a sestra, která má dvě děti, mě na vše připravily.
Lidovky.cz: Máte svůj vlastní tenisový kemp. Co vás na práci s dětmi nejvíce baví? Dovedete si samu sebe představit jednou jako trenérku?
Letos proběhl druhý ročník tenisového kempu U Baru a jsem z toho moc nadšená. Jsou to velké přípravy, ale snažíme se hlavně o to, aby se děti každý den těšily a měly chuť hrát. Aby se naučily soustředit na hry, které hrajeme, a zlepšovaly se v pohybu. Nejvíc mě na tom baví vidět děti se smát celý den a mít radost a dostávat ze sebe energii. Když se hrají týmové soutěže, tak se hecují, smějí se, fandí si a to je pro mě to nejvíc. Ono je úplně něco jiného být v roli hráče a trenéra. Já sice ty zkušenosti mám, ale vy k tomu hráči mluvíte jinak, než když jste sám na kurtu. Nejdřív bych určitě musela sbírat zkušenosti jako v kterékoli práci.
Lidovky.cz: Co byste doporučila rodičům, kteří chtějí mít ze svých dětí vrcholového sportovce?
Když chcete mít vrcholového sportovce, je to hodně odříkání i v případě rodičů. Musíte ho vozit na tréninky, občas ty děti do toho i nutit, ale opatrně, abyste mu to zase nezošklivili. Když ale rodič vidí, že to dítě má talent a je šikovné, je dobré ho v tom podpořit. Co bych ale určitě doporučila, tak ať už řeší dítě na kurtu jakoukoli situaci, tak nechat si ho ji vyřešit samo. Zbytečně na něj nepřenášet stres a tlak. Takové to „musíš vyhrát“ a podobně. Aby to bylo spíš o tom, že se dítě těší a baví ho to, a nesoustředí se jen na to, že vyhraje.
Lidovky.cz: Ví se o vás, že vás velmi baví móda. Jak byste popsala svůj styl? V čem se cítíte nejpohodlněji?
Miluji módu, vyjadřuji díky ní své nálady. Třeba když nemám zrovna dobrý den, tak díky ní se hezky obléknu, namaluji se a hned se cítím lépe. Ale nejlíp se cítím v džínách a tričku nebo mikině s kapucí. Musím ale přiznat, že si ráda vezmu i krásné šaty a podpatky. Podpatky k ženám patří, dělají hezkou sexy siluetu. Můj styl je sportovně ležérní.
Lidovky.cz: Jaký je váš vztah k udržitelné módě?
Mám k ní pozitivní vztah. Spoustu věcí mám v udržitelné kvalitě, z bio bavlny a podobně. Nejsem ale úplně fanatická v tom, že bych si kupovala jen udržitelné kousky, ale uznávám to a když to jde, tak si kupuji třeba basic trička tak, aby byla organické.
