LN: Jak se na svůj už jedenáctý šampionát připravujete?
Chystám se už od ledna, protože týmů je na mistrovství hodně. Musím být připravený na všechny hráče, přece jen 23 lidí v každém z 24 týmů je dost. Snažím se odkoukat co nejvíc zápasů všech nároďáků. Pak samozřejmě musím sledovat hráče na klubových úrovních, abych měl reprezentanty trochu v merku.
LN: Je těžké komentovat týmy, o kterých se toho u nás moc neví?
Někdy je to fuška. Není jednoduché komentovat Rumuny, Albánce, Maďary, protože ty obvykle na hřištích nevídáte. Proto se na ně teď dívám opakovaně, abych vůbec věděl, kdo je kdo. Jak hráči působí na hřišti, co je jejich přednost a kde jsou slabší. To spolkne strašnou spoustu času. Lidi si představují, že se jedeme na měsíc do Francie bavit, s tím, že si zakomentujeme dvě hodiny a pak se touláme po Moulin Rouge a šantánech, ale tak to fakt není.
LN: Ve Francii jste komentoval už mistrovství světa v roce 1998. Jak se těšíte letos?
Do Francie jsem samozřejmě jezdil i na jednotlivé zápasy v rámci Ligy mistrů. Hlavně v Lyonu jsem byl často a vždycky se mi tam líbilo. Jsou to krásná místa a moc se tam těším, dobře se tam jí a mají dobré víno. Takže si ve Francii za ten měsíc dáme možná jeden dobrý oběd – když to stihneme. Samozřejmě nikdo z nás neví, jak složité to bude s bezpečnostními opatřeními, ale to nejspíš uvidíme až na místě.
LN: Bojíte se o své bezpečí?
Ne, že bych měl vyloženě obavy, že se něco semele, protože to bych tam nemusel ani jezdit, ale pro diváky to bude dost nepříjemné, musí se připravit na to, že přijet na stadion hodinu před utkáním znamená nestihnout začátek zápasu. Kontrol bude x, rozhodně s sebou nebudete moct nic nosit přímo do ochozů. Takže vlajka, deštník nebo batoh vůbec nepadá do úvahy. Před stadiony bude určitě hodně nervozity a já jen doufám, že my novináři budeme těchhle procedur ušetřeni. Ale to nemůžu říct s jistotou.
LN: Už vás někdo upozornil, co si do Francie smíte, nebo nesmíte vzít?
Sami jsme se spolukomentátory vlastními bezpečnostními poradci. Už takhle s sebou bereme věci na měsíc, takže balíme jen to nejnutnější a počítač, kde mám část archivu. Plus samozřejmě poznámkový aparát, mám toho hodně na papírech, kdyby mi počítač náhodou vybuchl. Neberu si ale nic, co by mělo policisty nějak provokovat. Novináři toho mají po čtrnácti dnech stejně tolik, že se sami snaží vyjít bezpečákům vstříc. Kdyby člověk zjistil, že má v zavazadle omylem nějakou rybičku, tak ji radši nechá na hotelu.
  |
LN: Něco podobného jste zažil na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 po teroristických útocích v New Yorku. Dá se to srovnat?
Salt Lake City nebylo vůbec nepříjemné. Jasně, byly tam prohlídky, koukali se pod auto, když jste vjížděl do areálu, všude frajeři se samopaly, ale musím říct, že ti američtí kluci se chovali velice korektně. Tam nebyl problém, co se týká slušnosti, nedělali naschvály, opravdu fungovali výborně. Ale podobnou zkušenost mám i z posledních dvou mistrovství světa z Jižní Afriky a Brazílie, kde bylo enormní nasazení vojáků nebo policie. A to pomohlo k tomu, že se na těchto akcích žádný velký exces neproběhl.
Celý rozhovor s nejoblíbenějším českým fotbalovým komentátorem Jaromírem Bosákem o nadcházejícím evropském šampionátu, dřině v Brazílii a o frajerech, co zvedli ruku pro Katar, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 3. června.
Ve fotbalovém speciálu dále najdete:
Stručné dějiny dresů – kdy se tričkům prodlužovaly rukávy a trenkám nohavice a proč?
Unikátní snímky ze slavného šampionátu v Bělehradě roku 1976 i s příběhem maléru, který jejich autorovi způsobily.
