A taky pomáhá rodinám, jejichž dítě je nevyléčitelně nemocné, s tím, aby mohly trávit poslední dny a týdny společně doma. Tvrdí, že i to se dá zvládnout v dobré atmosféře a že může jít o velmi posilující zkušenost. „Hrozně mě štve, že se všichni tváří, jako bych dělala nejtěžší práci na světě. Milionkrát jsem odpovídala na otázku: Jak to proboha můžeš dělat?! No můžu, protože vidím, že těm dětem i jejich rodinám reálně pomáháme,“ říká.
LN: Nádory se v dětském věku rozvíjejí rychleji, než ty v dospělosti. Musí být tím pádem i léčba agresivnější?
Bohužel musí. Když jsem po škole nastoupila k nám na kliniku, myslela jsem si, že je léčba podobná jako u dospělých, kteří kolikrát normálně chodí do práce a ambulantně si dojíždějí na chemoterapie a ozařování... Ale velice rychle jsem vyšla z omylu. Dětské nádory a dětské leukémie jsou akutní onemocnění, naši pacienti mají závažné zdravotní komplikace a někteří se během léčby dostanou do akutního ohrožení života.
LN: Zatímco dospělí si rakovinu často způsobí špatnou životosprávou, u dětí tahle příčina chybí. Může za to tedy genetika?
Jistě, zcela prokazatelně je to genetika, nádorové buňky mutují a vypadají jinak než zdravé buňky lidského těla. Ale co způsobuje tyto genetické mutace, zatím netušíme, i když se tomu věda usilovně věnuje. Určitou roli v tom hraje dědičnost, jenže ta v celém množství dětských onkologických onemocnění může za zhruba deset procent případů.
LN: U těch zbylých devadesáti procent je to tedy záhada?
Přesně tak, u devíti dětí z deseti přesnou příčinu prostě neznáme. Při rozhovorech s rodiči je to problém, protože se nás pochopitelně všichni ptají, co udělali špatně, když jejich dítě zdravě jedlo, nebylo vystaveno kouření ani slunečnímu záření... Dělali všechno správně, chodili pravidelně k pediatrovi – a bác ho, zrovna jejich dítě má onkologickou diagnózu.
LN: Jak může rodič vlastně poznat, že má jeho dítě onkologické onemocnění?
Rodič to obvykle poznat nemůže. Těch varovných signálů si musí všimnout pediatr. V prvním roce vidí dítě devětkrát a má dost šancí něco rozpoznat. Dodnes se ale setkáváme s tím, že zřejmá nesrovnalost v růstu, hmotnosti nebo tělesných proporcí praktika včas netrkne. Ale taky existují rodiny, které na pravidelné návštěvy poradny kašlou, děti neočkují a tím pádem je doktor mine. Včasné odhalení onemocnění je ale pro vyléčení zásadní.
LN: Když se rodiče s nemocným dítětem dostanou k vám na oddělení, co je tam čeká?
Na úvod si s nimi vždycky sednu a vysvětlím jim, proč doputovali právě k nám. Oni jsou tím, že se ocitli před dveřmi s nápisem Dětská onkologie, totiž velmi často zaskočení.
Onkoložka Lucie Cingrošová.
LN: Jak to?
Stává se, že lékař pacienta odešle bez podrobnějšího vysvětlení k nám. Rodiče vědí, že mají jet s dítětem „do Motola“, ale to, že skončí na onkologii, někdy netuší. Pochopitelně jsou z toho v šoku – jejich děťátko má přeci nemocnou nožičku, tak má být přeci na ortopedii a ne na onkologii! Takže jim hned na úvod říkám, že to, že jsou u nás, je dobrá zpráva, protože zdravotním obtížím jejich dítěte přijdeme konečně na kloub. A pokud se potvrdí diagnóza zhoubného nádoru, jsou v rukou odborníků.
LN: Sama máte za sebou poměrně náročné období, svého syna jste tři roky vychovávala úplně sama. Byli pro vás v tu chvíli vaši pacienti zdrojem optimismu?
Určitě, single mateřství není proti tomu, co vidím u nás na oddělení, žádná tragédie. Díky zkušenosti s onkologickými pacienty se dívám na svět jinýma očima, to je úplně jasné. A nejen ve vztahu ke svému synovi, úplně ve všem. Vidět kolem sebe na smrt nemocné děti, to vám žebříček hodnot fakt přeskládá.
Celý rozhovor s dětskou onkoložkou Lucií Cingrošovou o tom, že lékař není polobůh, radosti na onkologii a o tom, že i nemocné děti jsou normální kluci a holky, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 26. února.
V magazínu dále najdete:
- Příběh Olgy Hepnarové, poslední ženy popravené v někdejším Československu, jejímž osudu vznikl nový film. Jaká byla ve skutečnosti?
- Rozhovor s nejstarším filharmonikem Zdeňkem Vaníčkem o stěhování kvůli flétně a štanglích sallámu na koncertních šňůrách.
