Lidovky.cz: Máte vystudovanou politologii a původní profesí jste novinář, jak jste se dostal k ochraně přírody?
Příroda mě zajímala od dětství. Celé prázdniny jsem tehdy trávil u babičky na malé vesničce Veselí na Olomoucku. Měla jen třicet čísel popisných a byla obklopená loukami a lesy. I když na první pohled vypadala jako přírodní ráj, rodiče mi už tehdy v sedmdesátých letech vyprávěli, že za jejich dětství vídali v těchto místech množství různých motýlů. Já potkával jen bělásky a další dva tři nejběžnější druhy. Když jsem se později věnoval novinařině, téma vymírání motýlů se dostalo do módy. Vzpomněl jsem si na vyprávění svých rodičů a začal se o tuto oblast více zajímat.
Dalibor Dostál
Lidovky.cz: K přírodě, zvířatům a ekologii vás to tedy táhlo již od dětství?
Jeden děda pracoval jako zootechnik v zemědělském družstvu, druhý jako lesník. Když jsem byl u prarodičů na prázdninách, neexistovalo, že by si brali dovolenou. Takže jsem jezdil buď s jedním dědou traktorem po kravínech a teletnících, nebo s druhým gazikem po lesích. A měl jsem rád zoologické zahrady, hlavně kvůli velkým kopytníkům. Hltal jsem knihy Josefa Vágnera o založení safari ve Dvoře Králové a příběh záchrany koní Převalského v pražské zoo.
Lidovky.cz: V roce 2007 jste založil ochranářskou společnost Česká krajina. Co je jejím hlavním posláním?
Snažíme se obnovovat biologickou rozmanitost na velkých plochách krajiny. Zatímco na malých územích je záchrana ohrožených druhů závislá na aktivitách člověka, na velkých územích můžeme s pomocí velkých kopytníků obnovit přírodní procesy, které v krajině probíhaly desítky a stovky tisíc let.
Lidovky.cz: Můžete nám stručně představit vaše klíčové projekty?
Nejznámější je určitě rezervace divokých koní a dalších velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Právě tam se spojila moje láska ke kopytníkům se záchranou ohrožených motýlů.
Lidovky.cz: A jak vás vůbec napadlo vrátit do české přírody velké býložravce?
Vědci si dlouho lámali hlavy nad tím, proč právě motýli a další druhy vázané na otevřenou krajinu vymírají. Obvyklé vysvětlení ještě před několika lety bylo, že člověk změnil způsob hospodaření v krajině, babičky na venkově již nechodí vyžínat meze... Když jsem na toto téma psal jako novinář články, napadlo mě, že tady muselo být ještě něco významného předtím, než krajině vtiskl tvář člověk. A že to něco mohla být stáda divokých koní, zubrů a praturů. Dnes už nám to přijde samozřejmé, ale teprve před několika málo lety se na to téma začaly objevovat první odvážné hypotézy vědců. Byl jsem rád, že jsem selským rozumem přišel na něco, co věda objevila teprve nedávno, a začal se o toto téma více zajímat.
  |
Lidovky.cz: Jak na to reagovali úředníci?
Musím poděkovat všem pracovníků různých úřadů a institucí, kteří tenhle nápad podpořili ve chvíli, kdy byl jen na papíře a nebylo jisté, jak bude fungovat. Současný úspěch rezervace by bez jejich vstřícnosti nikdy nebyl možný. Většina úředníků tedy k projektu přistupuje a přistupovala vstřícně. Jsou samozřejmě i výjimky, na některých úřadech bohužel stále přetrvává korupční, velmi nepřátelské prostředí.
Lidovky.cz: O rezervaci divokých koní, zubrů a praturů v bývalém vojenském prostoru u Milovic na Nymbursku se v loňském roce hodně mluvilo například v kontextu toho, že se stala součástí nově vyhlášené národní přírodní památky Mladá. Jak se to povedlo?
Vyhlášení národní přírodní památky v žádném případě není naší zásluhou. Podílela se na něm řada lidí ze státní ochrany přírody, jak na Ministerstvu životního prostředí, tak v Agentuře ochrany přírody a krajiny. My jsme za tuto změnu velmi rádi, protože pomůže výrazně lépe chránit ohrožené druhy, které v těchto místech přežily, nebo které se tam vracejí díky působení divokých koní.
Lidovky.cz: V čem by měli divocí koně české přírodě pomoci?
Divocí koně se liší od ostatních zvířat svojí schopností spásat ty nejchudší druhy trav, kterých si například domácí zvířata nevšimnou. Právě cíleným tlakem na agresivní trávy pomáhají tyto expanzivní druhy potlačovat a vytvářejí tak místo pro ohrožené květiny. A když přemění původní monotónní oceán trav na pestrou kvetoucí louku, vracejí se včely a vzácní motýli.
Lidovky.cz: Jak vůbec vypadá otevřená krajina, o které mluvíte a proč jsou k jejímu zachování vhodní právě divocí koně?
Otevřená krajina byla původní součástí české přírody. Na většině území sice převládaly lesy, ale na vhodných místech velká stáda kopytníků pomáhala udržet krajinu otevřenou. Měla podobu stepi, savany, nebo alespoň řídkých parkovitých porostů, kde rostly stromy a keře jen řídce. Divocí koně s dalšími velkými kopytníky byly právě v této krajině klíčovými druhy, které spoluvytvářely její podobu. A pokud chceme chránit otevřenou krajinu, bez velkých kopytníků se neobejdeme. Někdy pro zjednodušení říkám, že chránit otevřenou krajinu bez velkých kopytníků je podobný nesmysl, jako chránit les, a nemít v něm stromy.
Lidovky.cz: Mohou koně v rezervaci vidět obyvatelé a návštěvníci Milovic?
Rezervace se stala oblíbeným místem turistů z celé České republiky i ze zahraničí. V roce 2015 se dokonce stala prvním místem na světě, kde se v rámci jedné rezervace vyskytovali tři klíčové druhy původních kopytníků Evropy – divoký kůň, zubr a pratur. I díky tomu je zájem veřejnosti velký. V současné době, kdy jsou zoologické zahrady uzavřené kvůli koronavirovým opatřením, je rezervace jedním z mála míst v Česku, kde mohou lidé vidět atraktivní velké kopytníky.
Lidovky.cz: Pokud by se dostal člověk hodně blízko divokému koni, má se ho bát?
Kolem rezervace vede okružní stezka. Pokud se na ní lidé budou držet a budou respektovat ohradník kolem pastviny, tak budou v bezpečí. Samozřejmě je zakázáno zvířata krmit. To by bylo nebezpečné jak pro návštěvníky, tak pro obyvatele rezervace.
Lidovky.cz: Rezervace divokých koní v září loňského roku získala prestižní cenu za udržitelnost SDGs v kategorii Změna klimatu. Jak vnímáte toto ocenění?
Je to pro nás velmi důležitá cena. Ukazuje totiž, že pro ochranu klimatu a adaptaci krajiny na klimatické změny není podstatné jen sázení stromů. Další klíčovou oblastí je zdravá půda. A právě její obnově velcí kopytníci velmi významně pomáhají. V rezervaci se vrací do půdy organická hmota. Díky tomu místní půda zvládá lépe sucha a naopak v době dešťů lépe vsakuje vodu a pomáhá se zadržováním srážek v krajině.
Lidovky.cz: Co považujete za vůbec největší úspěch vaší společnosti Česká krajina?
Původně jsem myslel, že to nejdůležitější bylo založení rezervace. S odstupem let je zřejmé, že největším úspěchem a nejtěžším úkolem je to, že se nám ji i přes mnohé likvidační tlaky podařilo udržet při životě. Vděčím za to mnoha lidem. Vždy, když se zdálo, že se blíží neodvratný konec, objevil se někdo, kdo rezervaci zachránil. Bez těchto zázraků bychom nepřežili. Obrovské poděkování patří také veřejnosti, která loni darovala na dokončení milovické rezervace přes dva miliony korun. Díky tomu se podaří zachránit pozemky Středočeského kraje, kde by jinak postupně vymíraly vzácné druhy živočichů a rostlin.
Lidovky.cz: V tuto chvíli se účastníte jarní části Akcelerátoru Cen SDGs. V čem vidíte největší přínos pro váš projekt?
Věříme, že se nám podaří nastartovat kroky k zajištění dlouhodobé udržitelnosti projektu. Od začátku jsme naše aktivity plánovali jako maximálně úsporné. Ale to, že se staráme ve dvou lidech při zaměstnání o 300 hektarů rezervací s 200 velkými zvířaty na opačných koncích republiky, je určitě na hranici našich kapacit. Akcelerátor by nám měl pomoci získat finanční i organizační zdroje, aby se fungování našeho projektu stalo udržitelnější.
Lidovky.cz: Jaké jsou vaše hlavní plány pro rok 2021?
Chceme se soustředit na dokončení rezervace v Milovicích, čeká nás také instalace napajedel v rezervaci v Národním parku Podyjí, kde jsou divocí koně od roku 2018. O divoké koně se zajímají další kraje, národní parky, sdružení obcí nebo chráněné krajinné oblasti, uvidíme, jestli letos k devíti existujícím rezervacím přibude desátá.
