Středa 30. listopadu 2022, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Rozhovory s osobnostmi

České děti jsou trochu rozmazlené, říká oceňovaný porodník, který přijel do Česka z Ghany

Patrice Awonseba Baba Musah | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Premium Rozhovor
Vedoucí gynekologické ambulance v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě Patrice Awonseba Baba Musah o tom, jak málem umrzl v Mariánských Lázních, o zachmuřených českých tvářích a také o rozdílu mezi bradavkou a bradavicí.

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Vyzkoušet tři měsíce zdarma

Sešli jsme se v osm ráno, jak si pan doktor s dlouhým ghanským jménem a permanentním úsměvem na tváři přál, v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě. Pracuje tu jako vedoucí lékař gynekologické ambulance a právě mu skončila noční služba. „Nechce se vám spát?“ obávala jsem se. „Trošku, ale to nevadí,“ řekl dobrou češtinou, pořád s úsměvem. I po noční z něj sálala dobrá nálada a radost ze života. Kdybych byla nastávající maminka, určitě bych ho s jeho optimismem měla v těžké hodince moc ráda někde poblíž. Až pak špitnul: „Kafe, prosím...“

Patrice Awonseba Baba Musah
Patrice Awonseba Baba Musah

Jen s focením měl pan doktor trošku problém. Na konci srpna, když získal cenu Anděl mezi zdravotníky, ho totiž vyfotili s fonendoskopem kolem krku. Za což se mu pak kolegové smáli. Gynekolog s fonendoskopem, to je totiž stejná pitomost, jako kdyby se kadeřnice fotila s hasákem.

Jaký byl váš první dojem, když jste do Česka před šestnácti lety poprvé přiletěl?
Já jsem tehdy, bylo to 15. září 2005, letěl letadlem úplně poprvé. Takže to samo o sobě byl velký zážitek. A popravdě první šok pro mě bylo počasí. Měl jsem na sobě kraťasy a sandály. Vlastně jsem si tenkrát vůbec neuměl představit, co to je zima. Protože u nás zima, to je tak 18–25 stupňů Celsia. Takže hned jak jsem vystoupil z letadla, jsem se rozhodl, že se musím okamžitě vrátit do Afriky, protože tady to nemůžu přežít. A druhá hrůza bylo jídlo. Já měl hlad, ale když mi dali poprvé na talíř houskové knedlíky s omáčkou, šel jsem volat mamince do Ghany, že jsem se octl v nějaké divné zemi. Že tady nezůstanu, protože tu žijí samí blázni, kteří si dávají chleba do omáčky. U nás něčím takovým krmíme psy, když není nic lepšího.

Tento text je součástí prémiového obsahu pro předplatitele

Dočtěte článek až do konce

Jako člen navíc:

  • Máte k dispozici více jak 30 000 prémiových textů na Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Získáte přístup ke všem našim novinám a časopisům online a zdarma
  • Přednostně pořídíte vstupenky na koncerty v síti Ticketportal a mnohem více
Máte už aktivní předplatné? Přihlásit se
Autor:

Mohlo by vás zajímat