130 let

Josef Svatoš | foto: Soukromý archiv Jaroslava Čvančary

Operace Anthropoid. Josef Svatoš a příběh dvou aktovek

Lidé
  •   7:49
Píše se říjen 1942 a Josef Svatoš vypráví svému spoluvězni Václavu Krupkovi v Malé pevnosti Terezín, jak se to všechno vlastně odehrálo. Vzpomíná na to, jak se plán pokazil.

„S Marií a rodinou jsme bydleli v Melantrichově ulici, číslo 15, byl to pavlačový dům nedaleko Staroměstského náměstí. Karel Čurda k nám přišel 16. června a působil roztřeseným dojmem, kouřil jednu cigaretu za druhou a neustále se vykláněl z okna,“ vyprávěl v cele Václavovi. V tu chvíli ještě netušil jaký bude jejich osud. „Musel jsem Karla několikrát napomenout, ať se z okna tolik nevyklání,“ řekl Josef. Bál se totiž, aby nepřitáhl nežádoucí pozornost.

Karel Čurda se tehdy snažil vyzvídat, jestli Josef Svatoš neví, kde jsou ostatní parašutisté. Od něho se však žádné informace nedozvěděl.

Josef Svatoš tak svému spoluvězni začal vyprávět celý příběh. Příběh o dvou důležitých aktovkách.

Od jara 1942 se Josef Svatoš společně se ženou Marií přidali k československému odboji. Rozhodli se pomoci československým parašutistům ze skupiny Anthropoid a Out Distance a ve svém bytě jim poskytnout ubytování. V Melantrichově ulici postupně našli útočiště Adolf Opálka, Josef Gabčík a Karel Čurda. Kvůli bezpečnosti bylo lepší často měnit úkryty. Všichni byli schováni v samostatné místnosti oddělené od bytu chodbou.

Ještě když se celý atentát plánoval, Josef dal rotmistru Josefu Gabčíkovi a rotmistru Janu Kubišovi aktovky, které si s sebou parašutisté vzali v den útoku, ve středu 27. května 1942. Obě aktovky brzy poté znala celá Praha, celý protektorát. Brašny obsahovaly další předměty, mezi nimiž byly i bomby. Ta Gabčíkova obsahovala navíc i rezervní zásobník do samopalu. Gabčík svou aktovku nechal na řídítkách dámského kola, na němž přijel, a Kubiš svou aktovku odhodil na drátěný plot zahradnictví naproti místu činu.

Operace Anthropoid

Bezprostředně po atentátu do bytu Svatošových přišel po jedenácté hodině zraněný Gabčík. Byl nervózní a unavený. Když se umyl a převlékl, vytáhl z kapsy pistoli a řekl: „Zatracený krám, člověk se s ním musí vláčet a je mu to k ničemu,“ vyprávěl Josef. „Poté odešel v mém kabátě a čepici.“ Svatošovi po jeho odchodu vyhlédli z okna. Gabčík již v naprostém klidu přistoupil ke květinářce a koupil od ní kytici konvalinek. Celé odpoledne pak odpočíval u Fafků. Odbarvil si vlasy a strávil u nich noc.

Aktovky se pár dní později staly společně s jízdným kolem, pláštěm a samopalem vodítkem pro pátrání po pachatelích. Všechny předměty byly vystaveny ve výloze obchodního domu Baťa ve spodní části Václavského náměstí. Pro kohokoli, kdo by některou z věcí dokázal identifikovat, byla vypsaná odměna. Podle Závěrečné zprávy Heinze Panwitze právě aktovky přivedly Němce k rodině Svatošových a Moravcových.

Panwitzova zpráva, sepsaná k datu 25. září 1942, ohledně vyšetřování atentátu později historikům prozradila, jakým způsobem aktovky pomohly gestapu dojít až ke dveřím Melantrichovy ulice, číslo 15. Karel Čurda totiž aktovku, kterou ze Svatošova domu znal, při výslechu gestapem identifikoval. Dodal totiž, že v ní tehdy byla čerstvě nasekaná tráva. Díky této poznámce byla provedena expertíza aktovky a opravdu se zbytky vysušených listů a stonků našly. Gabčík, který u Svatošů také bydlel, tak byl na základě aktovky prvním identifikovaným pachatelem útoku na Heydricha.

Svatošovi byli zřejmě první spolupracovníci parašutistů, které Karel Čurda gestapu vyzradil. Učinil tak hned po tom, co Svatošovi navštívil u nich doma 16. června. Vydal se do Petschkova paláce, který za protektorátu již nesloužil jako banka, ale stal se hlavním sídlem pražského gestapa. Manželé po svém zatčení při vyslýchání obě aktovky poznali, ale nepřiznali to. Celá rodina Svatošových byla z policejní stanice v Praze deportována do Malé pevnosti Terezín, odtud na popravu do koncentračního tábora Mauthausen. Ta byla vykonána 24. října 1942 v 15:30 hodin. Jediným přeživším byl syn Vladimír Svatoš, narozený v roce 1933.

Naše zdroje

Autor: Tereza Haniaková