Operace Anthropoid: parašutisté si schovali padáky v kompostu dobrého Čecha Sedláčka

Antonín Sedláček byl zahradníkem a do příběhu skupiny Anthropoid se dostal vlastně náhodou. Gabčík a Kubiš přistáli 29. prosince 1941 na polích mezi obcemi Nehvizdy a Horoušany, nedaleko od zahradní chatky pana Sedláčka a pravděpodobně proto se rozhodli, že v ní ukryjí operační materiál. Násilím se dostali dovnitř a výbavu v boudě zanechali.

Zahradník Sedláček se ke své chatce dostavil první neděli v lednu, tedy přesně sedm dní od chvíle, kdy ji navštívili parašutisté. Sedláčka u ní však čekalo nemilé překvapení. „Zjistil jsem, že čtyři prkna nad dveřmi jsou odtržena a petlice od dveří vytržena a zasunuta zpět,“ popsal zahradník první pohled na boudu. „Otevřel jsem dveře, vešel dovnitř a viděl jsem na zemi ležet jednu plechovou krabici s anglickým nápisem, tři krabice a kus papíru k balení.“

Přestože viděl, že se nic neztratilo, ale naopak přibylo, šel zahradník 6. Ledna na tamější četnickou stanici nahlásit vloupání neznámi pachateli. Strážci zákona věc zaevidovali, ale vnímali ji jako vloupání a i proto ji nejspíš neohlásili gestapu, čímž vlastně nevědomky pomohli v utajení celé skupiny Anthropoid.

Pro své věci se vrátil Jan Kubiš zmíněného 13. ledna a tím vstoupil i do života zahradníka. Protože parašutista netušil, komu patřila bouda, do které s Gabčíkem materiál ukryli, rozhodl se oslovit někoho z místních. Natrefil tehdy právě na Ludmilu Kroupovou, která nejenže mu poskytla informaci o tom, komu chatka patří, ale poté, co jí vysvětlil svou situaci, Kubiše k Sedláčkovi doprovodila.

„Dostavil se ke mně do bytu muž, ptal se, zda jsem Sedláček a jestli jsem dobrý Čech, odvětil jsem mu, že ano,“ řekl zahradník při pozdějším výslechu pro SNB o svém prvním osobním setkání s Janem Kubišem. „Odpověděl mi, že je parašutista a že přizeměli nedaleko mojí boudy. Prosil mě, abych s ním šel na zahradu do boudy, kde se skryly věci s parašutisty.“

Kubiš podle zahradníkovy výpovědi také žádal, aby věci mohly v boudě zůstat dál, že by si je postupně odnášel. Sedláček na to podle svých slov Kubišovi odvětil, že celou věc oznámil na četnické stanici a proto by podle něj bylo lepší, kdyby celou výbavu ukryli u něj v bytě. A tak prý i učinili. „V boudě jsme nechali osm gumových podložek a tři polní lopatky,“ doplnil u výpovědi Sedláček.

Kubiš si nějaké věci odnesl již 13. ledna. Do zahradníkova bytu se parašutista vrátil společně Gabčíkem celkem třikrát a po částech tak odnesli veškerý materiál. Vypadalo to, že tím se dobrodružná kapitola zahradníkova života uzavřela.

Bohužel se tak nestalo. V červenci 1942 navštívilo Sedláčka gestapo. „Přišlo gestapo v síle devíti mužů a jedním civilem,“ řekl o události zahradník. Civilem, kterého zmínil Sedláček, byl Břetislav Bauman. U něj ve stodole ukrývali parašutisté operační materiál poté, co jej odnesli od Sedláčka. Gestapo ho zatklo 15. července a po výsleších odvezlo do Nehvizd.

„Ptali se, zda ho (Baumana) znám a jeho, zda zná on mě. Odpověděl, že ne. Nato začalo všech devět kopat mojí zahradě, v kompostu a místy po zahradě. Nářadí zpřeházeli, nic nenašli,“ dodal zahradník. Zbytky materiálu, zmíněných 8 gumových podložek a lopatky totiž důmyslně ukryl hluboko do kompostu. Po tomto neúspěchu Němci odjeli.

Břetislav Bauman byl převezen do Terezína a dostal za napomáhání a ukrývání parašutistů trest smrti. Zahradník Sedláček tak zůstal jako jeden z mála lidí, kteří napomohli parašutistům během jejich pobytu v Československu, zdravý a naživu.