Osmdesátiny oslaví Suchý novým muzikálem

Umělec, který 1. října oslaví osmdesátiny, se na odpočinek nechystá, je stále plný elánu a nedávno představil nový muzikál Hodiny jdou pozpátku.

"Jiří Suchý je jako šampaňské. Zraje, je letícím kamenem, který nezaroste mechem. Je plný invence a fantazie," řekla nedávno jeho dlouholetá jevištní partnerka Jitka Molavcová. Ta se Suchému po bok postavila po předčasné smrti Jiřího Šlitra, který v 60. letech se Suchým tvořil jednu z nejoriginálnějších i nejpopulárnějších dvojic historie českého divadla.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Suchý a Šlitr se potkali v polovině 50. let. V té době Suchý, který se živil jako reklamní grafik, vystupoval v Redutě s Akord clubem (hrál na basu a zpíval) a v kavárně Vltava s Miroslavem Horníčkem. V roce 1958 s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí, které svoji činnost zahájilo pásmem Kdyby tisíc klarinetů. Dvojice se ale později rozešla a již v říjnu 1959 otevřeli Suchý se Šlitrem zbrusu novou scénu - Semafor. Jejich debutovým programem byla muzikálová komedie Člověk z půdy.

Divadlo, které neskrývalo obdiv k předválečnému Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha, záhy rozvinuli do svébytného tvaru autorského divadla malých forem, které se stalo jednou z nejpopulárnějších pražských scén.

Originální představení dvojice S+Š a písničky, z nichž mnohé zlidověly, ovlivnily výrazně vkus doby. Divadlo se mimo jiné také stalo "líhní" pěveckých a hereckých hvězd. Podle řady kritiků S+Š za deset let společného vystupování změnili dějiny divadla i populární hudby. "Vypověděli jsme tehdy válku levnosti a banalitě. Ve jménu hledání cesty k českému muzikálu," popsal obdivovatel anglického music-hallu Suchý původní cíl divadla. S+Š byli mimo jiné průkopníky a propagátory hudebního videoklipu.

Desetileté hvězdné období ukončila nečekaná Šlitrova smrt na Vánoce 1969 a nastupující normalizace; hudební dominanci pak nástup bigbítu. A Suchý navíc upadl v nemilost komunistických vládců, po podpisu petice Dva tisíce slov nesměl do televize ani do rozhlasu. A ačkoli Semafor, potažmo sám Suchý, nikdy nechtěl bourat režim ("Byl jsem prostej chlapec, kterej si zpíval písničky a kterej měl rád jazz."), těžké to měl i ve vlastním divadle. Diváci však Senafor padnout nenechali a na lístky pravidelně stáli dlouhé fronty. Navíc písničky jako Honky tonky blues, Klokočí, Malé kotě či Pramínek vlasů se zařadily mezi ty, kterém prostě lidem z hlavy vymazat nelze.

Suchý i přes nepřízeň režimu hrál, jevištní partnerkou se mu stala Molavcová, o které říká, že je "darem z nebes". Autorsky spolupracoval i s Ferdinandem Havlíkem. Jeho divadlo přežilo i nástup kapitalismu v Čechách a po letech pendlování z místa na místo našlo zázemí v Praze - Dejvicích.

Po listopadu 1989 se Suchý vrhl i na podnikání, založil nakladatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex. Vyšla mu řada knih včetně dvacetisvazkové Encyklopedie, za kterou získal Cenu Jaroslava Seiferta.

Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni, která mu před několika lety udělila čestné občanství. V roce 1960 se oženil s výtvarnicí Bělou Novotnou, později se jim narodil syn Jakub. Manželka mu byla velkou oporou, například byla první kritičkou jeho textů. V roce 1983 zemřela. O 26 let později se Suchý podruhé oženil, když si vzal dlouholetou přítelkyni Markétu.

Suchý, který je znám i tím, že rád maluje a je vášnivým sběratelem všeho možného, je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné medaile Za zásluhy, Thálie a Ceny ministerstva kultury.