Na stránkách tohoto seriálu se setkáváme s těmi, kteří jako legionáři bojovali se zbraní v ruce na frontách první světové války za svobodu naší země. Legie by však nevznikly nebýt mnoha krajanů, kteří podporovali jejich zrod a finančně a materiálně zabezpečovali jejich existenci. Nejvíce krajanů žilo před válkou v Rusku.
Alois Storch: Zámečník a oběšený legionář, který miloval české básníky |
Přicházeli tam jako úředníci poboček českých bank a úvěrních ústavů, zástupci našich strojíren, odborníci z různých odvětví hospodářství a také jako rolníci. Mnozí tam založili své firmy a během let dosáhli významného společenského postavení, navazovali obchodní styky, rozvíjeli kontakty a vazby na carské úředníky. Již na samém počátku války neváhali myšlence samostatného českého či československého státu poskytnout svůj majetek i své konexe.
Dodávky pro armádu
Jedním z těch, kteří se významně zasloužili o zformování zahraničního odboje v Rusku a o založení České družiny, byl Otakar Červený.
Studoval na pražské polytechnice. I když studia nedokončil, uplatnil své vědomosti v českých cukrovarech. Cukrovarnická krize jej však donutila hledat práci v Rusku. Zásadní změnu v jeho životě přinesl rok 1887. Tehdy jeho otec a oba bratři rozhodli, aby v Kyjevě zřídil a následně vedl filiálku rodinné firmy V. F. Červený & synové na výrobu dechových nástrojů.
Anthropoid. Jak Gabčík s Kubišem změnili dějiny Československa |
Téměř 40letý (narozen 14. ledna 1850 v Hradci Králové) Otakar z ní vybudoval dobře prosperující závod, který dodával dechové nástroje kapelám ruské armády. Armádní dodávky jej mnohokrát zavedly do Petrohradu, kde vedl jednání s vysokými úředníky a navázal četné kontakty s vlivnými osobami carského dvora. Souběžně s tím se stále více zapojoval do spolkového života krajanské komunity, kde získal respektované postavení.
Po vypuknutí války inicioval mimo jiné vyslání deputace k carovi s žádostí o zřízení české vojenské jednotky, podílel se na kampani vyzývající Čechy a Slováky ke vstupu do formující se české dobrovolnické družiny a zúčastnil se její slavnostní přísahy a svěcení praporu. Jako čelný představitel krajanského hnutí tlumil vzájemnou nevraživost mezi činiteli jednotlivých krajanských center a neúnavně finančně podporoval vytváření legií. Se svou manželkou spolufinancoval zřízení lazaretu pro raněné a nemocné legionáře v Kyjevě.
Po bolševické revoluci se výrazně zhoršilo postavení našich krajanů v Rusku. Poté co na počátku roku 1918 dobyly sovětské oddíly Kyjev, byl Otakaru Červenému zkonfiskován majetek a zablokován účet v bance. Situace se pro něj a jeho manželku stávala neúnosnou. Do vlasti se dostal prostřednictvím ukrajinského červeného kříže až v březnu 1921.
Po návratu pracoval v Úřadu pro zahraniční obchod. Otakar Červený zemřel 8. září 1930 v Praze.