Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Magazín

Palackého mozek stále leží na nočním stolku, brzy se k nám ale vrátí, říká šéf Národního muzea

Michal Lukeš, šéf Národního muzea. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Premium Rozhovor
Praha - Ředitel Národního muzea Michal Lukeš 
o velkolepé egyptské výstavě Sluneční králové, 
kůži mongolského prince a o tom, 
proč je důležité sbírat roušky.

Odpusťte poněkud osobní úvod. Když jsem se s Michalem Lukešem setkala při rozhovoru v roce 2002 poprvé, bylo nám oběma dvacet sedm. Byla jsem vyjukaná přiměřeně skutečnosti, že to byl můj první rozhovor vůbec – a hned s ředitelem jedné z největších kulturních institucí v zemi.

Nervózní byl však nejspíš i Michal Lukeš. Za bytelným dřevěným stolem ve stejně monumentální pracovně v historické budově Národního muzea působil trochu jako student, který je sám překvapen, kam se to dostal. Trochu jsme proto tentokrát bilancovali.

Michal Lukeš, šéf Národního muzea.
Michal Lukeš, šéf Národního muzea.

Po osmnácti letech, během nichž Michal Lukeš mimo jiné zrekonstruoval starou budovu a celou administrativu přesunul do té nové, zděděné po Federálním shromáždění, ho čeká otevření první výstavy skutečně mezinárodního významu.

Od 31. srpna do 7. února bude Národní muzeum, svítící vyčištěným pískovcem nad Václavským náměstím v Praze, patřit Slunečním králům, faraonům-zakladatelům z doby takzvané Staré říše a největším staroegyptským pokladům z doby 3. až 1. tisíciletí před Kristem. Výstava má nebývalý rozpočet 48 milionů korun a naději, že přiláká návštěvníky z celé Evropy. Pokud opět nezasáhne koronavirus.

LN: Sedíme v historické pracovně, odkud ředitelé Národního muzea úřadují téměř jedno století. Tady jsme v roce 2002 dělali náš první rozhovor, ale po rekonstrukci jste se přestěhoval do nové budovy. Nestýská se vám někdy po tom výhledu na Václavské náměstí?
Já se sem občas dostanu, nebojte. Slouží nám jako reprezentativní prostor, ale pro výkon funkce manažera se přece jen moc nehodila. Když jsem do Národního muzea nastoupil, byla historická budova plná kanceláří s administrativními i odbornými pracovníky, depozitářů a skladů. Tím, že se všichni včetně mě přesunuli do nové budovy, tedy bývalého Federálního shromáždění, se té staré mohl vrátit výstavní účel a teď plně slouží veřejnosti. Vlastně včetně této místnosti, jelikož i do ní návštěvníci mohou při prohlídce muzea nahlédnout. To za tu ztrátu kanceláře stálo.

Přečtěte si celý článek a veškerý další obsah na Lidovky.cz s iDNES Premium
Akční nabídka první měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.
Již máte předplatné? Přihlaste se a čtěte dál.

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Od perfekcionisty Contadora k Pogačarovi bez nepřátel. Hvězdy očima Kreuzigera

Premium Zažil vládu Contadora i Frooma, řádění Sagana, razantní nástup Pogačara. Během šestnácti let profikariéry se vedle...

Najděte svou vnitřní krásu: Otestujte nutrikosmetiku od Manufaktury
Najděte svou vnitřní krásu: Otestujte nutrikosmetiku od Manufaktury

Podpořte krásný vzhled své pleti a pokožky nejen zvenku, ale také zevnitř. Objevte nutrikosmetiku značky Manufaktura. Hledáme 30 uživatelů, kteří s...