Ale na přelomu tisíciletí jsem na Floridě poprvé zpozorovala zajímavý fenomén. V Miami bylo horko a studenti v univerzitním kampusu posedávali ve stínu, ovívali se učebnicemi a nadávali na vedro. Když nastal čas vrátit se do učebny, vytáhli všichni z batůžků mikiny a svetry, ve vchodu do budovy si je oblékli, nasadili si lyžařské kulichy a takto vystrojeni šli na přednášku. V univerzitní budově byla klimatizace nastavená na 18 stupňů. Dost dobře jsem to nechápala: když se na amerických univerzitách topí, bývá termostat nastavený na 22 stupňů, aby studenti nezmrzli.
Klimatizace: pozor na teplotní šok a infekce |
S nejhrůzostrašnější klimatizací, co znám, jsem se setkala v Malajsii. Malajsie má v celé jihovýchodní Asii nejvyšší dotace na elektřinu – a všichni si to patřičně užívají. „Klimatizované“ restaurace pod širým nebem jsou běžné: z klimatizační jednotky postavené do prostoru fouká studený vzduch. Může to být osvěžující, pokud sedíte metr od průduchů a pokud vám nevadí, že zadní strana zařízení plive vedro ještě pekelnější, než jaké připravila příroda.
V autobusu z Kuala Lumpuru na východním pobřeží běžela klimoška neustále a arktický vítr útočil na pasažéry z děr nad sedadly, které se nedaly zavřít. Řidič si topil otevřeným okýnkem, ale okýnka nás pasažérů se nedala otevřít. Na displeji přeblikávaly dva údaje o teplotě: venkovní čidlo naměřilo 39,8 °C, uvnitř bylo 14,2 °C. A průvodčí jen krčil rameny: „Takhle je to nastavené, madam.“
Kamarádi mě chtěli vzít do kina, jenže jsem neměla zimní bundu. Proč jsem ji, já hloupá, nepřibalila? Copak jsem nevěděla, že jedu do tropů?
Nejbohatší muž světa Bezos jde do boje s klimatickou změnou. Dá na něj téměř čtvrt bilionu korun |
Nedávno mi ale krutá klimatizace dala pocítit lidské teplo. Fakt nevím, co jsem si myslela, když jsem před pár týdny odjela do Mexika jen s pár halenkami a mikinou. A do sálu, kde se konala beseda s autory v rámci Guadalajarského knižního veletrhu, jsem vešla v košili s krátkým rukávem. Pořadatelé snažně nastavili termostat na teplotu mražené drůbeže, a já navíc seděla zrovna pod průduchem, z nějž se mi sypaly na hlavu drobné krystalky ledu. Když už mi začínala tuhnout játra, ledviny i ostatní drůbky a srdeční tep se zpomaloval, vstala z publika jedna Mexičanka, přiběhla k pódiu a dojemně mateřským pohybem mi ovinula kolem ramen nádherný fialovo-zlatý alpakový šál.
