Jsme v dirigentském salonku Rudolfina, kde to dýchá hudební historií a kde si člověk zvenku při vší snaze připadá pořád nedostatečně zušlechtěný. K čemuž přispívají i fotky slavných dirigentů na stěnách, obdivuhodné historické tapety a taky jakási neidentifikovatelná, maličko ztuchlá vůně minulé slávy.
Klavírista Ivo Kahánek, který tu teď sedí proti mně, by podobný pocit nedostatečnosti rozhodně mít neměl, protože je dnes už umělcem světových parametrů.
Hudba ovšem není sport a její účinek se nedá změřit a vlastně ani popsat. Ale má prý ze všech uměleckých disciplín nejblíž k lidské duši, jak říká 190 centimetrů vysoký hudebník, který přes všechnu slávu pořád působí „normálně“.
Možná proto, že pochází z „normálních“ poměrů. Jeho tatínek byl důlní elektrikář, fáral na šachtě. Maminka i babička sice hrály na klavír, ale jen amatérsky, neznaly nikoho z důležitých hudebních kruhů. Prý se ale malému Ivoškovi už v kolíbce koukaly na ručičky, jestli by to jednou mohly být ruce pianistovy.
Lidovky.cz: Viděla jsem na vašem Instagramu, jak v posilovně vláčíte po zemi obrovské činky. Trochu u toho vypadáte jako Emil Zátopek, který běhal po lese s pneumatikou. Podobá se život virtuosa životu vrcholového sportovce?
Já vlastně nevím, protože jsem vyzkoušel jen tu jednu roli. Činky popravdě tahám spíš kvůli vyčištění hlavy a kvůli nějaké péči o tělesnou schránku. Možná se to ale podobá vrcholovému sportu v tom nastavení, kdy člověk je opravdu soustředěný jen na tu jednu věc, dává jí absolutní maximum sil a je to pro něj víc než práce. Takže mentálně to asi podobné je.
Lidovky.cz: Prý děláte i thajský box. Takže jste fighter?
Ale já thajský box dělám na úplně elementární úrovni, zase kvůli kondici. A o tu se starat musím, protože klavír není fyzicky úplně nenáročný.
Já jsem si dokonce párkrát zkusil na chytrých hodinkách změřit svůj kalorický výdej během klavírního recitálu. A překvapilo mě, že za tu zhruba hodinu a půl hudby byl podobný jako za hodinu ve fitku.
A pak taky, já jsem vždycky toužil po nějakých sportech a v dětství jsem je vlastně dělat nesměl, protože jsem měl problémy s dýchacími cestami. Zkrátka trošku jsem byl držen stranou sportu. Takže si to teď asi kompenzuju.
Lidovky.cz: A nebojíte se při thajském boxu o prsty?
