Lidovky.cz: Jak vznikl nápad, že si postavíte v Holešovicích vlastní šapitó a jak náročné bylo jej realizovat?
Původní účel našeho stanu byl azyl pro naše jateční soubory v době rekonstrukce kamenného divadla, která je plánována. K té zatím nedochází, ale náhle se nám zázračně hodí a nabízí azyl nám i celé řadě dalších souborů.
Lidovky.cz: Nebyl problém s povolením, přece jen v březnu, kdy jste stavbu dokončovali, byla pandemie na svém dalším vrcholu a nevypadalo to, že se bude v této sezoně hrát...
Poslední dobou jsme se naučili velmi dobře pracovat s nejistou budoucností. Plánovat do neznáma je tak naším denním chlebem.
Lidovky.cz: Jaké hygienické podmínky budou pro divadelní soubory a pro diváky platit? Budete kontrolovat u vstupu diváky, jestli mají negativní antigenní či PCR test na covid?
Stanovení podmínek není v naší gesci. Chtělo by se mi říct „bohužel“, protože jejich vyhlašování je nepřehledné a bez ohledu na kontext, dobu, nebezpečí. Nicméně jsme připraveni na vše. Splníme veškeré platné podmínky. Pokud bude vstup na představení či koncert podmíněn platným testem, máme vedle stanu zbudovanou akreditovanou laboratoř, která diváky před představením otestuje. Kdo bude chtít, na naše představení se určitě dostane.
Lidovky.cz: Během léta si v šapitó zahrají hostující soubory Městských divadel pražských, Divadla pod Palmovkou, Divadla Na zábradlí, Studia Ypsilon, Činoherního divadla, Minoru a VOSTO5. Jak jste soubory vybíral?
Základ programu Azylu78 tvoří naše domácí jateční soubory. Jelikož jsme ale věděli, že máme kapacitu nabídnout přístřeší i celé řadě dalších, nabídli jsme ji našim kolegům, kteří nemají možnost vlastní letní scény. Vznikla tak žánrová a dramaturgická všehochuť, která nám ale pro tuto dobu konvenuje. Všichni chceme hrát, setkávat se s našimi diváky, ale také se vzájemně inspirovat a sdílet zkušenosti z proběhlé doby.
Štěpán Kubišta
Lidovky.cz: Stan zvenku pomaloval výtvarník Lukáš Musil alias Musa, bylo těžké ho ke spolupráci přemluvit?
Lukáš je dvorním výtvarníkem Jatek78. Kdo chodí k nám do divadla, tak zná jeho práci vyloženě z každého koutu. Volba byla jasná. A výzva pomalovat bílé plátno o velikosti mnoha set metrů čtverečních snad byla i dostatečně lákavá pro samotného umělce.
Lidovky.cz: V polovině května proběhlo na Výstavišti Praha symbolické slavnostní zatlučení posledního stanového kolíku. Oddechl jste si, že přípravy jsou hotové a brzy se začne hrát?
Pokud bych měl být úplně upřímný, oddechnu si až po posledním představení v Azylu. Ale ten největší oddech bude, pokud nám přijde dost diváků. Všechny kulturní subjekty se obávají, jak se jim budou diváci vracet do jejich řad a my samozřejmě patříme k nim.
Lidovky.cz: Proč název Azyl78?
Jak jsem již říkal, každý soubor, kapela, orchestr potřebuje po tom dlouhém období mizérie nějaké místo, kam se uchýlit a načerpat sílu do dalších standardního fungování. Kde lépe čerpat sílu, než ve společenství svých a na krásném místě na kraji Stromovky.
Šapitó v Holešovicích
Lidovky.cz: Pandemie byla náročná pro celou společnost, o práci přišli nejen herci a herečky. Jak jste situaci zvládali?
My jsme měli práce víc než kdy jindy. A díky některým záchranným balíčkům veřejné správy, našim komerčním partnerům a díky našim mecenášům a patronům jsme to „přežili“.
Lidovky.cz: Předprodej je zahájen, stan postaven. Co teď?
Musíme o něm dát vědět co nejvíc do světa. Snažit se, aby o nás věděl každý náš potenciální divák a řekl si „vždyť mi ta živá kultura sakra chybí po tom roce“ a přišel se na některé představení podívat.
