Neděle 26. srpna, motokrosový areál ve Slapech. Stovky lidí, příznivců motokrosu a také kamarádů oblíbeného „Oťase“, mu přišly vzdát poslední poctu, dvě desítky jezdců jej uctily kolečkem na jeho počest.
POHNUTÉ OSUDY: Everest těla čtyř slovenských horolezců nikdy nevydal |
I přes burácení motorů se nad areálem vznášel teskný a tichý duch smutku. Otázka proč nade všemi visela i nevisela – ten smutný příběh totiž všichni sledovali od prosince 2009, kdy k tragické události v blízkých Štěchovicích došlo.
Uplynulo vlastně jen pár dní od 1. srpna, kdy si vzal život. Nedlouho předtím, 26. června, odvolací senát Vrchního soudu v Praze potvrdil desetiletý trest pro pětašedesátiletého někdejšího závodníka. „Mezi vrahy a zloděje nepůjdu, protože jsem nic neudělal. Vyřeším to raději po svém,“ říkal Otakar Toman už řadu dní před svým odchodem.
Syn: Táta odešel jako vítěz
„Sešli jsme se tu, abychom uctili památku mého otce, který měl obrovské srdce a velký charakter,“ pravil v úvodu smuteční řeči Radek Toman, syn legendy a úřadující mistr republiky v enduru.
POHNUTÉ OSUDY: Pozdní prozření Bohumila Laušmana. StB ho unesla ze Salcburku |
„Táta mě od dětství vedl ke sportu, skromnosti a poctivosti. Toto místo jsem vybral, protože ho měl velice rád – scházel se tady s kamarády, pomáhal připravovat závody a předával své bohaté zkušenosti začínajícím závodníkům... Vzhledem k velkému požáru nezvládl svoji maminku, která byla upoutána na lůžko a o niž se staral, zachránit. Dlouhou dobu měl tuto skutečnost před očima a velice se trápil... Po líčení ze dne 26. června následovalo zhoršení jeho psychického i zdravotního stavu spojené s čekáním na nástup trestu, který byl nařízený na 31. července. O den dříve jsem otce odvezl do nemocnice, kde byl zjištěn náběh na infarkt. Den poté jsem doručil soudu žádost o odklad trestu vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. 1. srpna jsem otce přivezl z nemocnice domů za mojí rodinou a dcerou, kterou miloval. Pohrál si s ní a navždy dobrovolně odešel jako vítěz. Vítěz nad českou justicí. Ten odchod jsem pochopil, protože jsem nerovný a nespravedlivý boj prožíval s ním a on po dvou letech degradace své cti už neměl sil.“ Tak hovořil Radek Toman ještě předtím, než zahřměly motory.
Půl roku po požáru byl Otakar Toman obviněn z jeho úmyslného založení a vzat do vazby. Po sedmi měsících vazby vyšel v prosinci 2010 od krajského soudu s verdiktem nevinen – znalecké posudky čerpané z velice nedbalého policejního ohledání požářiště připouštěly i jiné možné příčiny vznícení domu.
POHNUTÉ OSUDY: Tabara dovedl vsetínský zázrak k šesti titulům. Před padesátinami ho zabila rakovina |
Jenže státní zástupce se odvolal k vrchnímu soudu. Ten rozsudek zrušil a složitý případ vrátil ke stejnému krajskému soudu a stejnému soudci, aby nechal vypracovat nové ústavní znalecké posudky. A 19. prosince 2011 padl ve stejné budově verdikt vinen, trest zněl odnětí svobody v trvání deset let.
Oním stejným soudcem je Stanislav Černecký. „Také na základě těchto znaleckých posudků bylo prakticky vyloučeno, že by příčina požáru mohla být jiná, než že požár způsobil pan obžalovaný Toman. Jde o řetězec nepřímých důkazů. Ten dříve nebyl natolik ucelený, aby nás to opravňovalo uznat vinu,“ tvrdí Černecký k obratu, který nastal během jednoho roku.
Obžalovaná strana se odvolala a vrchní soud 26. června trest potvrdil. Podle rozsudku „obžalovaného Otakara Tomana z úmyslného založení požáru jednoznačně usvědčuje především přítomnost stop akcelerantů hoření na místě činu“.
Posudky nebyly jednoznačné
Krajský i vrchní soud tak rozhodly přesto, že podle některých expertiz „verze vzniku požáru – závada na elektroinstalaci, nedbalostní jednání či úmyslné zapálení – nelze potvrdit ani vyloučit“.
POHNUTÉ OSUDY: Na ‚silnici smrti‘ zabily plameny basketbalistu Vahalu |
Ani posudky ústavních znaleckých institucí nehovořily jednoznačně. Oba, z oborů požární ochrany a elektrotechniky, nevyloučily možnost vzniku požáru závadou staré domovní elektroinstalace. A za své vzala i možnost zapálení motorovou naftou či benzinem.
„Tak co to bylo za akceleranty hoření?“ ptá se Radek Toman. „Zaznělo, že policejní pes při nedbalém ohledání požářiště něco vyčichal, policista to nabral do sklenice a prý tam byly uhlovodíky benzinu. Benzin to nebyl, chyběly totiž další složky – mohla to ale přece být kosmetika nebo dezinfekční prostředky. Materiálu, který tam pes načichal, mohlo být víc. Přesto soud rozhodl o tátově vině,“ zlobí se.
V neprospěch Otakara Tomana, který byl ten večer ve svém pokoji v prvním poschodí a třiaosmdesátiletá matka ležela v pokoji v přízemí, však podle soudu hovořily i jiné skutečnosti. Lze prý vyloučit, že by si ohně v matčině pokoji, nezaložil-li ho úmyslně sám, všiml až jednu či dvě minuty předtím, než plameny prorazily až k vstupním dveřím a ze dveří domu, což v daném čase zaregistrovali sousedé.
Soudce krajského soudu Černecký se o sebevraždě odsouzeného dozvěděl až v září 2012 od Lidových novin. „Ve spisech máme jen údaj, že 1. srpna zemřel. To je velká škoda, že to takhle vyřešil,“ říká.
‚Moje svědomí je čisté‘
Po dotazu, jak by sám řešil situaci, kdyby se v 65 letech dozvěděl, že půjde na deset roků za mříže, zachoval klid. „Jak se do toho můžete vžít? Ale domnívám se, že je to lidská tragédie a vyústění geneze života pana Tomana. Propadal se z piedestalu slávy, neměl na placení bytu v Praze a přišel o něj, žil z důchodu matky,“ dotkl se skutečnosti, že Otakar Toman v 90. letech přišel o práci a tím i o byt a s matkou, jež u něj do té doby bydlela, se přestěhovali do domu po Tomanově sestře ve Štěchovicích. „Myslím, že to pan Toman vzdal předčasně. Moje svědomí je ale čisté,“ říká Černecký.
POHNUTÉ OSUDY: Žil a zemřel pro ostatní. Hrdinný válečný kaplan Emil Kapaun |
„Víte, co pan Černecký řekl, když uznal tátu vinným? Že jeho rozhodnutí hraničí téměř s jistotou. A to stačilo na desetiletý trest,“ hněvá se Toman junior.
„Nemyslím, že bych něco takového řekl,“ kroutí hlavou soudce. Posledních šest let byla paní Tomanová upoutaná na lůžko a syn se o ni staral. Což se také řešilo u soudu – podle některých pečovatelek, jež do domu docházely před polednem, jejich vztah nebyl ideální a docházelo k hádkám.
„Zajímalo by mě, proč soud vzal v potaz svědectví pečovatelek, které tam byly dvakrát nebo třikrát a dost, a ne paní Andělové, jež do domu docházela poslední rok a půl pravidelně a sama se přihlásila, že chce svědčit,“ horlí Radek Toman.
„Na ty, co se tam často střídaly, byla babička odměřená, ale s paní Andělovou vycházela dobře, ačkoli byla nešťastná a mrzutá ze života na posteli. Paní Andělová u prvního soudu jasně řekla, že pokaždé, když tam přišla, byl v domě pořádek a bylo umyté nádobí po snídani, kterou, stejně jako večeře, chystal táta. A že se občas hádali? Když jí o víkendech udělal oběd a ona nejedla, tak by zvedl hlas každý. Byla už jako dítě, často nás ani nepoznávala,“ dodává.
POHNUTÉ OSUDY: Skvělý horolezec Milan Kriššák zahynul po ‚zbytečné‘ záchranné akci |
Po zavolání štěchovických sousedů dorazil na místo činu z nedalekých Čisovic zhruba dvacet minut po vypuknutí požáru. „Táta byl úplně sesypaný z toho, že svoji matku nestihl zachránit. Říkal, že nahoře slyšel hučení, seběhl dolů, za prosklenými dveřmi od pokoje babičky viděl světlo, otevřel dveře a plameny vyšlehly proti němu do předsíně. Ve tváři byl popálený, měl poškozené oko, jak se v ohni snažil babičku vytáhnout z postele,“ vybavuje si.
Otakar Toman po celou dobu vinu odmítal. „Táta by byl proti sobě – podpálil by dům, kde bydlel, přišel by o zdroj příjmů, protože neměl práci a přivydělával si na pile, jinak byl odkázán na babiččin důchod a příspěvek na nemohoucnost. Nikdo z rodiny nevěří, že by to udělal,“ kroutí hlavou Toman mladší.
Nezapomenou ani děti
Nejen nejbližší bývalého úspěšného závodníka považují jeho odchod ze života za justiční vraždu.
„Když jsem před osmi lety začal ve Slapech budovat motokrosovou trať, začal tam jezdit ze Štěchovic na kole a pomáhat s krumpáčem. Zadarmo! Stal se mojí pravou rukou a byl jí do posledních chvil. Jeho odchod mě ranil, vždyť to byl náš klukovský idol, velký bojovník,“ říká Miloš Neužil, majitel okruhu.
POHNUTÉ OSUDY: Hokejista Martin Čech - dceři koupil bačkůrky, pak si v autě zlomil vaz |
„Pak mi pomáhal organizovat závody, natahoval pásky, natřel, co bylo třeba, a zase zadarmo. Zlatý člověk, nikomu by neublížil. A pořád se staral o mámu, jen mrkl na hodinky, sedl na kolo a upaloval, aby jí dal včas večeři. Justice se ale předvedla – dostal deset let za to, že na ni občas zakřičel. Když je někdo nemohoucí, tak může být nešťastný, ale taky pěkně jedovatý. Jenže Oťas byl kliďas – denně jezdil na kole i padesát kilometrů, byl v pohodě,“ přibližuje Neužil.