Zdislav mu neříkal snad vůbec nikdo. Pro kamarády a hokejisty byl prostě Zdíša. Nebo Zdíšek. Dobrák od kosti, férový, příjemný a vzdělaný člověk.
A na střídačce za sebou zanechal velkou stopu. V letech 1994–2001 stál u vsetínského zázraku a šestkrát se svými svěřenci zvedal nad hlavu mistrovský pohár. Zprvu coby asistent trenéra, později také jako hlavní kouč.
POHNUTÉ OSUDY: Zdeněk Rotrekl, básník odsouzený k smrti |
U vsetínského mužstva vydržel neskutečných třináct let. Což je v čase, kdy se trenéři modlí, aby zůstali na jedné střídačce alespoň sezonu, příběh ze sféry téměř science fiction.
Oněch šest titulů s ním slavili pouze obránce Jaškin a útočník Stantien, jinak nikdo.
„Zdíša byl fajn člověk, měli jsme mezi sebou vřelý vztah,“ vzpomínal ještě po letech Alexej Jaškin, pozdější sportovní ředitel vsetínského klubu. „Bylo pro mě neskutečně těžké přijmout fakt, že odešel. V posledních měsících už na něm bylo vidět, že bojuje s těžkou nemocí. O hokej se ale pořád zajímal, věčně jsme o něm diskutovali. Stále nemohu uvěřit, že se už nikdy na střídačku nevrátí.“
Tabara s hokejem začínal v konkurenčním Zlíně, odkud pocházel, vojnu si s hokejkou v ruce odkroutil v Dukle Příbram, pak zkusil štěstí v Třinci a nakonec ve Vsetíně, kde v roce 1992 ukončil kariéru. Sotva ale přestal střílet góly, naprosto plynule sklouzl k trenérské práci.
POHNUTÉ OSUDY: Na ‚silnici smrti‘ zabily plameny basketbalistu Vahalu |
Potkalo ho navíc to štěstí, že velmi záhy se dostal do učení k Horstu Valáškovi. Uznávanému a uctívanému trenérovi. K autoritě, kterou milovalo snad celé Valašsko. „Zdíša patřil mezi rychlé, technické hráče, nikdy nevyhledával šarvátky,“ začíná Valášek vzpomínat. „Navíc naprostý kliďas.“
Do trenéřiny se mu ale zprvu moc nechtělo. Jenže Valášek se s ním příliš nemazlil a jednoduše, ale důrazně mu nastínil, jak asi tak jeho další vývoj vidí. „Když jsem přišel do Vsetína, Zdíša měl jen třetí trenérskou třídu. Tak jsem ho doslova dokopal k té druhé a další rok k první. Aby se z něj stal skutečně trenér, jak má být.“
Vlohy na tuhle práci ale zjevně měl. Navíc patřil mezi poctivce, nic nešidil. „Byl to výborný kluk, který nikdy nezkazil žádnou zábavu,“ pokračuje Valášek. „Já byl spíše razantnější, on zase ten hodný,“ směje se. „Bezvadně si rozuměl i se staršími kluky v mančaftu. Ona se ta naše jistá rozdílnost nakonec docela hodila. Jako asistent dokázal odposlechnout, co se v kabině děje, což je pro trenéra nesmírně cenné.“
První rok v lize, první titul
S Valáškem coby hlavním trenérem Tabara vlétl do extraligy jako tajfun a hned první rok v nejvyšší soutěži se prodrali až k titulu. Vsetín tonul v nadšení, prakticky na každý zápas vyprodaný stadionek Na Lapači velkolepě oslavoval. Jenže to všechno byl jen začátek. O rok později si trenérský tandem Valášek-Tabara titul zopakoval!
POHNUTÉ OSUDY: Skvělý horolezec Milan Kriššák zahynul po ‚zbytečné‘ záchranné akci |
„Na hokej jsme mívali velice podobné názory, a jestli jsme se někdy o něco přeli, tak snad jen, jestli máme hrát na tři, nebo čtyři pětky,“ baví se Valášek. „Nikdy se nesnažil na moje místo nějak tlačit; věkově jsme přece jen nebyli úplně nastejno a Zdíša si tehdy na práci hlavního navíc ještě netroufal.“
Tabara na sobě ale dál poctivě pracoval a nakonec se stal ve Vsetíně hlavním koučem, který i bez Valáška či později Jana Neliby dokázal tým dotlačit k titulům.
Mnohé s ním prožil i Luboš Jenáček. Bývalý útočník, který právě pod Tabarou a Valáškem postoupil do extraligy a hned v úvodním roce v nejvyšší soutěži ho odborníci vyhlásili nejlepším nováčkem sezony. To se psal rok 1995.
I Jenáček se časem proměnil v trenéra a právě s Tabarou a Liborem Žilkou vedli vsetínskou juniorku. V sezoně 2007/08, kterou už Tabara nemohl dokončit...
POHNUTÉ OSUDY: Smrt dítěte, psychiatrie, rakovina... Těžký život Dany Fischerové |
„Ještě mám pořád schované poslední esemesky, které jsme si psali,“ povídá zvolna. „Zdíša už ležel v nemocnici a já mu napsal, ať to nevzdává a ještě tu nemoc zkusí přemoci. Odpověděl mi, že jo, že bojuje a že se chce vrátit na střídačku. Hokej ho prostě držel do poslední chvíle nad vodou. Návrat se mu ale už bohužel nepodařil...“
Cože se vlastně v roce 2013 Jenáčkovi vybavilo, když se řeklo jeho jméno? Chvíli se zamyslel a pak řekl: „Jeho úsměv, tvář staršího kamaráda, kterého jsem měl hrozně rád. Byl to nejen výborný trenér, ale také vynikající chlap. My jsme spolu měli dost specifický vztah, protože můj táta s ním hrával v Třinci. Takže ho znám vlastně od dětských let. Pak jsem ho zažil jako kouče nad sebou a nakonec se z nás stali trenérští partneři u juniorky.“
Jenáček připouští, že velmi těžce prožíval poslední měsíce Tabarova života, protože viděl, jak kamarádovi rychle ubývají síly.
POHNUTÉ OSUDY: Hokejista Martin Čech - dceři koupil bačkůrky, pak si v autě zlomil vaz |
„Když jsme v létě roku 2007 začali s letní přípravou, Zdíšek vypadal najednou velmi dobře. Měl dobrou kondici, spoustu síly, až jsme si najednou snad všichni mysleli, že chemoterapie zabrala a že nemoc ustupuje. Jenže koncem září, v říjnu se jeho stav zhoršil.“
Tabaru ale hokej evidentně držel při životě. S nemocí se rval, jak to šlo, a ještě tři dny před Štědrým dnem se postavil na střídačku. Před zápasem se ale k Jenáčkovi naklonil a poprosil ho, ať zápas koučuje sám, že už nemá dost sil.
V té době už vypadal na první pohled hodně pohuble a také propadlé tváře a smutné, unavené oči prozrazovaly, že mu nemoc dává strašně zabrat.
Emoce nedával znát
Po dvou extraligových titulech z postu hlavního trenéra odešel Horst Valášek a nahradil ho Jan Neliba, bývalý reprezentant, obránce ze žuly. Nikdo nikdy už nezjistí, kdy a proč se do Tabarova těla zakousla zrádná rakovina. Nicméně Neliba přemítá o tom, že možná právě Tabarova laskavost, vlídnost a zlaté srdce mohly paradoxně působit jako spouštěč maléru.
POHNUTÉ OSUDY: Laďka Kozderková jezdila do divadla na reverz. Zpívala i v nemocnici |
„Navenek vypadal naprosto klidně, ale možná ho vnitřně sžíraly stresy. Emoce totiž nedával na sobě moc znát a třeba se v jeho nitru hromadily. Třeba to tak bylo, třeba ne...“ Svoji roli mohly sehrát i rodinné problémy. Tabara se totiž rozvedl a především děti rozchod otce s jejich matkou nesly dost složitě.
I Jenáček stejně jako Valášek potvrzuje, že Tabara působil v roli trenéra jako řekněme spojka mezi hlavním koučem a hráči.
„Zdůrazňuji férová spojka,“ zvedl Jenáček prst. „I jako hlavní trenér později odváděl vynikající práci a vytvořil si kolem sebe takovou zvláštní auru muže, jehož respektovaly i velké hokejové hvězdy, které tehdy za Vsetín hrály. Namátkou řeknu alespoň dvě jména – Jirka Dopita a Roman Čechmánek.“
Tabara patřil spíše do kategorie demokratů než autoritativních trenérů. S hráči o všem hodně diskutoval, chtěl znát jejich názory a k jeho největším přednostem patřila schopnost optimálně poskládat tým.
„To bylo nesmírně důležité,“ pokračuje Jenáček. „Opakuji, že ve Vsetíně hrála skutečně spousta hvězd, co jméno, to pojem. Jenže on dokázal tým dokonale sladit, aby každý dostal na ledě odpovídající prostor, aby se nikdo neurazil. Hráčům navíc uměl vysvětlit a přesvědčit je, aby hráli především pro kolektiv, a ne na sebe.“
POHNUTÉ OSUDY: Petr Koukal pozvedl olympijskou vlajku. Rakovině varlat navzdory |
Věděl, že nemá smysl být třeba zbytečně tvrdý na hokejisty typu Jiřího Dopity, ale na druhou stranu prý ne vždy, jak by se možná mohlo zdát, ukazoval v kabině pouze onu dobráckou mírumilovnou tvář.
„To byste se možná divili, jak někdy i zařval a praštil dveřmi, když ho něco na ledě rozčílilo,“ usměje se Jenáček. „Takže není zase úplná pravda, že emoce vždy a za každých okolností dokázal skrýt.“
Pravda ale bezpochyby je, že nikdy nepatřil k typům exhibujících trenérů, kteří se předvádějí a připomínají svoje zásluhy na úspěších.
  |
Spíše vyzdvihoval pozitiva hráčů a sám působil tak trochu nenápadně. Snad by se dalo říct, že se až skromně uklízel kamsi do pozadí.
LN ho ocenily jako kouče roku
Přesto se o jeho kvalitách moc dobře vědělo a v roce 2001 byl dokonce vyhlášený nejlepším trenérem extraligy, za což převzal cenu Lidových novin.
V té době se vsetínské impérium ale začalo hroutit, protože klub se ponořil do hlubokých ekonomických problémů. Mecenáš klubu Roman Zubík skončil za mřížemi a klub se rychle rozpadal. Později byl dokonce vyřazený z extraligy a přestal působit v seniorských soutěžích.
POHNUTÉ OSUDY: Mladého závodníka motokrosu zastavila leukémie. Pomohla nadace |
Tabara ale ani po onom slavném roce 2001, kdy tým opět po čase s Janem Nelibou přivedli k poslednímu titulu, Vsetín neopustil. I když moc dobře věděl, že se klubová pokladna vyprázdnila a jen tak se asi nenaplní.
Snad by mu chyběly oslavné chorály My jsme valaši, jedna rodina, které pěli v průběhu zápasů věčně natěšení místní fandové, snad si už život bez vsetínského hokeje nedovedl představit.
„Nebylo by seriózní právě teď utíkat někam jinam,“ prohlásil u příležitosti své korunovace nejlepším trenérem. „Chci vrátit klubu vše, co pro mě v minulosti udělal. Proto zůstanu.“
Právě takový byl Zdislav Tabara. Vynikající trenér, ale především pozitivní, poctivý, rovný a férový chlap, který možná právě pro svoji skromnost zůstal svým způsobem poněkud nedoceněný.
„Zdíša má hrob ve Zlíně,“ uzavírá tenhle příběh Luboš Jenáček. „Když tam jdu za babičkou a dědou, kteří jsou na stejném hřbitově pochovaní, pokaždé se u jeho hrobu zastavím, zavzpomínám a zapálím mu svíčku. Nikdy na něj nezapomenu.“
