Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Pozornost mužů, podpatky ani prsa. Ženám nezávidím vůbec nic, můj obdiv k nim se prohlubuje, říká Saša Rašilov

Lidé

  5:00
Je šťastným otcem tří dcer, o ženách mluví s úctou až obdivem a tvrdí, že by s nimi ani na chvíli neměnil. „V nové inscenaci Proslov režisérky Petry Tejnorové na Nové scéně ND se na krátkou, ale intenzivní dobu stávám ženou. Přijďte se podívat. A řeknu vám jednu věc - ženám nezávidím vůbec nic,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz herec Saša Rašilov.

Saša Rašilov foto: Ftv prima

Lidovky.cz: Máte dvě dospělé dcery a jednu úplně maličkou. Pozorujete na sobě rozdíl, jak jste si užíval roli otce dřív a jak si ji užíváte dnes?
Dnes si užívám s dvouletou Maruškou spoustu srandy a starostí, se stejnou radostí a vervou jako před 20 lety s Pepinkou a Toničkou. V tom základním se nic nezměnilo, děti jsem chtěl mít co nejdřív a mít jich co nejvíc. Vlastně v možnosti odevzdat se těm mrňousům, vidím z velké části smysl života.

Saša Rašilov obdržel za roli Mefista v Goethově Faustovi ocenění za mužský...
Bohéma - Oldřich Nový (Saša Rašilov).

Lidovky.cz: Jste jedním z nejoblíbenějších českých herců. Co byste řekl, že je na vašem povolání nejtěžší?
Co je pro mě těžké na herectví? Udržet si důstojnost, přestože většina lidí si myslí, že to není moc práce, a že na tom vlastně nic moc není, že si prostě „jen tak hrajeme“. V základu tahle profese vyžaduje pár jednoduchých věcí, kterých je ale třeba držet se stále. Být připraven. Umět opravdu dobře svůj text. Být v kondici, i když se delší dobu nic neděje. Sebekázeň. Nemít nikdy pocit absolutní jistoty. Mít sebevědomí, ale ne moc velké. Moc nemachrovat. Pořád se něco nového chtít učit. Celý život chodit na castingy a nechat si měřit talent a prohlížet zuby.

Lidovky.cz: Kdybyste se nestal hercem, je něco, co byste rád dělal?
Chtěl bych být rentiérem, velmi bohatým. Bydlet se ženou a spoustou dětí v chatrči na břehu moře, jednou týdně zajít na pivko a do kostela a všechny ty blbé peníze rozdat lidem, co je potřebujou.

Lidovky.cz: Kdybyste si měl vybrat, tak film, divadlo nebo televize?
Já už jsem si vybral. Divadlo. Národní divadlo v Praze. Nejlepší a nejkrásnější divadlo v této zemi. Rád točím, dabuju, ale divadlo je nejvíc. Je to místo, kde se lidi opravdu můžou potkat. Sami se sebou i spolu navzájem.

Seriál Bohéma. Líbí se vám Saša Rašilov jako Oldřich Nový?

Lidovky.cz: Aktuálně hrajete novou postavu v seriálu Modrý kód, MUDr. Tomáška, jak jste se s postavou sžil?
S doktorem Tomášem jsem krátce, ale už si začínáme rozumět. Už třeba začínám chápat, proč doktor, který zasvětí život pomoci druhým někdy nedokáže pomoct sám sobě. Už jsem se celkem obstojně naučil předstírat, že zašívám rány, provádím gastroskopii, sápu ze sebe diagnózy a meditace. Naučil jsem se vyhledávat v internetovém lékařském slovníku a koukat se na reálné operace na Youtube. A Sabina Laurinová, kterou jsem jako svoji spolužačku na konzervatoři miloval, a která chodila s naším spolužákem Zdeňkem Hruškou, hraje vrchní sestru Mary, která chodí s doktorem Tomáškem. Takže za mě v pohodě. (směje se)

Lidovky.cz: Je něco, co závidíte ženám?
V nové inscenaci mě milé režisérky Petry Tejnorové na Nové scéně ND Proslov k národu se na krátkou, ale intenzivní dobu stávám ženou. Přijďte se podívat. A řeknu vám jednu věc - ženám nezávidím vůbec nic. Ani pozornost mužů, ani šperky, prsa, podpatky, krátké šaty a holé nohy, nákupy, těhotenství ani porody. Proto moje úcta láska a obdiv k nim celý život jen a jen roste.

Lidovky.cz: Jak nejraději odpočíváte, když už se k tomu dostanete?
Hraju na kytaru, hraju si přes den s dcerou Maruškou, večer se svou ženou Lídou, jedu někam na kole. Chtěl bych mít někdy malou loď na moři. Strašně rád spím. Moc dobře si odpočinu v sauně. Rád sedím, piju kafe, kouřím cigáro a hraju na internetu šachy - minutové, tzv. bleskové partie.

DOČKALOVÁ: Zakažte svým dětem herectví aneb Kdo sežral bílou nutelu

Lidovky.cz: Hrál jste v mnoha divadlech. Je vám blížší velká nebo malá scéna. A proč?
Malé scény jsou fajn pro intimitu, detail, kontakt s divákem, možnost civilnějšího projevu. Teď už ale dávám přednost velkému jevišti a hledišti, prostoru, který je těžší utáhnout, ale má svojí hloubku, výšku, délku a dálku, umožní ukázat člověka ve velkém gestu - dobrem i zlém. A i jako malou bytost ztracenou ve vesmíru. Taky je pro mě lákavější oslovit v jednom večeru najednou několik stovek lidí než hrát v pokojíčku, kde je pro stejný počet lidí potřeba hrát takové představení celou sezónu.

Lidovky.cz: Která divadelní hra má pro vás silný náboj.Takový, že na ni ještě dnes vzpomínáte?
Největší náboj má hra na kterou se aktuálně připravuju, ladím a těším se na ni. Momentálně je to Bernhardův Oběd u Wittgensteina v režii uměleckého šéfa činohry ND Dana Špinara ve Stavovském divadle. Ty starší kousky se snažím zapomenout, abych se z toho muzea ve vlastní hlavě jednou nezbláznil.