Ingr si ve věznici Valdice odpykává 15letý trest, se kterým se ale nesmířil. Naopak obviňuje policii, že při příjezdu na místo činu pochybila, když se nestarala o jeho zraněnou manželku, ale pomáhala jemu, řekl v rozhovoru pro deník Aha.
"Namísto vykopnutí dveří, odstřelení zámku čekali na jiné kolegy. Podle mě mohla Simča ještě žít," řekl deníku.
Čas ve vězení tráví Ingr podle svých slov čtením, Monyové napsal posmrtně už dvě básně.
Podle výsledků vyšetřování Ingr napadl 3. srpna 2011 svou 44letou manželku s nožem v ruce a při hádce jí zasadil šest ran. K vraždě se nepřiznal.
"Viewegh v sukních"
Simona Monyová se narodila 17. března 1967 v Brně. První knihu vydala v roce 1996 a jmenovala se Osud mě má rád. Celkem napsala kolem třiceti knih, ve kterých psala především o vztazích mezi mužem a ženou. Mezi její čtenářsky neoblíbenější tituly se řadí mimo jiné Deník citového vyděrače, Kudlanka bezbožná, Otcomilky, Tchyně a uzený nebo Střípky z ložnic a další.
Román Tchyně a uzený se stal předlohou stejnojmenného televizního filmu.
ČTĚTE VÍCE |
Pro její popularitu a pracovitost, kdy na trh uváděla i několik titulů ročně, se jí přezdívalo "Viewegh v sukních". Po její smrti zájem o její romány podle knihkupců stoupl až čtyřnásobně. Spisovatelka se úředně jmenovala Ingrová, Monyová byl její pseudonym, který si vybrala jako poděkování svému dědečkovi, který jí říkal Mony.
Tragickým se Monyové stal dlouhodobě problematický vztah s manželem Borisem Ingrem. Podle vyšetřovatelů Ingr svou ženu napadal i v minulosti a jedná se o egocentrika s narcistickými rysy, který nesnáší kritiku. Vražda byla podle vyšetřovatelů afektem v důsledku toho, že slavná spisovatelka s ním nechtěla obnovit zničený vztah. Monyová měla tři syny, z toho jednoho s Ingrem.
