Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Lidé

Prymula mi řekl, že to bude průšvih, prozrazuje Pavel Řehák. Ten, který přišel, když jiní nepřišli

Pavel Řehák foto:  Petr Topič, MAFRA

Rozhovor
PRAHA - Premiér Andrej Babiš (ANO) ho před rokem označil za „muže, který přišel, zatímco ti, co měli přijít, nepřišli“. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) o něm řekl, že zachránil Česko. Ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák chtěl ale jen zůstat v ústraní a pomoci proti covidu. Jeho excelové tabulky ovšem přiměly vládu ke zvládnutí první, jarní vlny pandemie.
  5:00

Zachránil na jaře Česko? Identita tajemného muže, který přišel s grafy za Babišem, byla odhalena

Lidovky.cz: Proč jste vlastně začal v únoru 2020 počítat vlastní modely? Oficiálním číslům jste nevěřil?
Tehdy ještě ani žádná nebyla. Od nás šlo o spontánní akci, první model jsem ani nedělal já. Když se začaly objevovat zprávy o čínském viru, začali jsme se bavit o tom, co by se dělo, kdyby se to sem dostalo, to bylo ještě v prosinci 2019. Ale tehdy jsme doufali, že to dopadne jako dříve SARS nebo MERS a udrží se převážně v Asii.

Modelace pak začaly na přelomu ledna a února 2020, když se covid objevil v Evropě. Zprvu je dělali naši kluci zodpovědní za vyhodnocování rizik, abychom věděli, co by to pro nás znamenalo. Začátkem března jsem jejich model rozšířil o srovnání s dalšími zeměmi. Hlavně jsem ho ale protáhl v čase. Od 7. března jsem zkusil udělat predikci do konce měsíce. Byl jsem zvědavý, kde budeme.

Rok s covidem

Lidovky.cz: Co vám ve srovnání vyšlo?
Nejpomaleji rostla Itálie, bylo to okolo 24 procent. Těsně před víkendem, kdy jsem se do toho ponořil, už ale Italové zavírali školy a celou Lombardii. Ostatní země, nám blíže, také rostly rychleji. Švýcarsko mělo nárůsty 50 procent, Německo 34, Rakousko také. Z toho jsem udělal různé varianty toho, jak by to při různě rychlém šíření vypadalo u nás. Po protažení do konce března to vycházelo od 7000 případů v nejlepší variantě až k 240 tisícům v té nejhorší. Což tehdy vypadalo jako naprosto nepředstavitelné číslo.

Přitom v novinách se před 7. březnem běžně psalo, že je všechno v pohodě a roušek je dost. Já ale seděl nad těmi čísly a koukal na kulturně podobnou Itálii, kde se virus šířil a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo chovat jinak. To platilo pro všechny země, kde se covid objevil pár týdnů před námi. Proč bychom my měli být výjimka? Říkal jsem si, že stát asi musí mít všechno perfektně připravené, nevytvářel totiž dojem, že to vnímá jako ohrožení. Anebo to naopak vůbec nezohledňuje, a něco je tím pádem špatně.

Lidovky.cz: Jak jste pracoval s těmi různými variantami?
Podíval jsem se třeba na tu Itálii, která byla na časové covidové ose o tři týdny napřed. A už zavírali školy. Tak jsem se ptal sám sebe, kdy je zavřeme my, pokud bychom se chovali jako Italové. A vyšlo mi, že to bylo v nejhorším scénáři už za devět dní, v nejlepším zhruba za čtrnáct. Čili to vycházelo, že zavíráme za dva týdny tak jako tak. Navíc náš růst se blížil těm horším scénářům. V ten moment jsem si řekl, že pokud nás čeká italský scénář, mělo by to už nyní vypadat trochu jinak. To spustilo celou mou akci.

Lidovky.cz: Za kým jste šel nejdříve?
Zavolal jsem kamarádovi Pavlu Hroboňovi, který dříve pracoval na ministerstvu zdravotnictví. Poslal jsem mu své tabulky a prosil ho, ať tam najde chybu. Protože jinak jsem věděl, že se někde v uvažování vlády stala chyba. Nakonec jsme se shodli, že to musí na vládu. Zavolal jsem proto ministru vnitra Janu Hamáčkovi (ČSSD), Pavel zavolal tehdejšímu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi (za ANO). Domluvili jsme si na 9. března v pondělí schůzku.

Na vnitru v 11 dopoledne byli na schůzce i velitel hasičů a policejní prezident. Večer jsme byli u ministra Vojtěcha, kterému ještě během dne volal ministr Hamáček, že by ta čísla vážně měl vidět. Adam Vojtěch, když ta čísla uviděl, přizval hned tehdejšího náměstka Romana Prymulu. Říkal jsem si, že přijde profesor Prymula, ukáže nám model, naše čísla roznese na kopytech a my půjdeme domů klidní. Místo toho jsme od něj slyšeli, když ta čísla viděl, že to bude průšvih.

Lidovky.cz: Vy jste hned zpočátku vyděsil hlavního epidemiologa?
Nevím, zda byl vyděšený, ale přišlo mi, že ho ta čísla zaskočila. To už jsem velmi zneklidněl. Ještě z toho mítinku volal ministr Vojtěch premiéru Andreji Babišovi a druhý den v sedm ráno jsme už byli na vládě. Vypadalo to, že jsme spustili alarm, a tím to pro nás skončilo.

Lidovky.cz: Jak špičky státu reagovaly, když jste jim řekl, že momentálně jedou proti zdi?
Tehdy se mi zdálo, že prošly klasickou křivkou člověka, co je konfrontovaný s potřebou změny, s novou situací. Nejprve přišel šok, poté odmítání, následovala deprese a nakonec akceptace. Myslím, že vláda si stejnou vlnou prošla také. Rychle bylo jasné, že už to nebude jen italský problém, nakažené jsme měli i my.

Vláda nám poděkovala a řekla, že to vyřeší. Ale ještě ten večer mi volala šéfka úřadu vlády Tünde Bartha, jestli jí naši tabulku nemůžu dát. Odmítl jsem to s tím, že ta čísla až moc svádí k možné dezinterpretaci. Raději jsem udělal snímek obrazovky a dal jí ho k dispozici. Co se ke mně doneslo ze zákulisí, tak Hamáček i Babiš měli další dny tabulku u sebe a kontrolovali, zda predikce sedí. Sedělo to v podstatě přesně. To byl možná jeden z faktorů, jenž určil, co se vláda rozhodla udělat. O dva dny později vyhlásila nouzový stav...

Lidovky.cz: Nabízeli vám z vlády nějakou další spolupráci? Stál jste o ni vůbec?
Od 7. března jsem z naší firmy úplně vypadl a na plný úvazek začal řešit covid. Moje pozice a role se různě vyvíjela. Nejprve jsme dali dohromady poradní tým složený z poradenských firem a lidí se zkušenostmi z mezinárodního prostředí. Sbírali jsme nejlepší praxe zemí a dávali dohromady, jak jinde vypadá lockdown, co dělají a jaký to má efekt. Sdíleli jsme to s vládou. O to nás nikdo neprosil, prostě jsme jim posílali naše zjištění.

Od zavádění celoplošných opatření začala komunikace proudit oběma směry. Paralelně s tím začala druhá část týmu pracovat na hospodářských opatřeních. Díky modelu, který postavili kluci v týmu, jsme měli celkem dobrý obrázek toho, kolik peněz bude v ekonomice chybět, která odvětví budou nejvíce postižena a jaké podpůrné programy dělají ostatní země. Náš tehdejší odhad byl, že chybět bude v nejhorším scénáři asi 900 miliard korun, jež se budou muset do ekonomiky dostat jinak.

Tuto hranici obratem vláda vyhlásila jako maximální možnou podporu ekonomiky z rozpočtu státu. Měla to být kombinace přímé a nepřímé podpory ekonomiky. U nastavování konkrétních opatřeních už jsme ale nebyli, některá z nich poté dosti trpěla na administrativní náročnost a kapacitu institucí, jež je měly realizovat.

Šéf pojišťovny Direct Pavel Řehák.

Lidovky.cz: Takže jste stále působili jako dobrovolná iniciativa bez vazeb na stát?
Ano, stala se z toho pro mě nová práce. Sedíme spolu v zasedací místnosti, kde jsme tehdy kreslili na tabuli strukturu problému, řešili, jak zajistit chod vlády, jak snížit rozšiřování viru a hospodářské škody. Debatovali jsme třeba o nošení roušek, zda je to efektivní. Nakonec se ukázalo, že to bylo asi to nejlepší, co mohlo Česko udělat. Jenže plošná opatření jako lockdown jsou drahá a nedají se držet příliš dlouho. Nenahradíte-li je něčím chytřejším, můžete zruinovat ekonomiku.

Takže jsme začali studovat praxi ze zemí jako Jižní Korea či Tchajwan, které pracovaly s trasováním kontaktů a testováním. U nás z toho vznikl projekt Chytrá karanténa, na té dělali také kluci z iniciativy COVID19CZ, kteří pro to vytvořili IT platformu. Bohužel, když si dnes uděláte srovnání Česka s Koreou, vidíte, že náš systém nefunguje a jejich ano.

Lidovky.cz: Kdy jste začal z procesu radění vládě vypadávat?
Pomáhal jsem ještě rozjet Centrální řídící tým. V té fázi ohromně pomohli vojáci a Národní agentura pro kybernetické a informační technologie, bez těch by nebylo vůbec nic. Implementační schopnost ministerstva zdravotnictví byla totiž extrémně omezená. Oficiální konec našeho angažmá přišel 26. května. Vytvořili jsme seznam asi 36 doporučení, jak se vyhnout druhé vlně, a předali ho vládě. Apelovali jsme na dostatek testovacích kapacit a proaktivní komunikaci s lidmi. Bylo nutné vysvětlovat, proč se jaká opatření zavádí. Tehdy jsme si mysleli, že šlo o konec našeho zapojení.

V poslední fázi jsme ještě bojovali, aby se za doby trvání nouzového stavu stihla zavést chytrá karanténa. To se nakonec nestalo, na ministerstvu byl až třítýdenní schvalovací proces. Nakonec se to celé protáhlo až do září. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč u nás druhá vlna, která by se nám tedy mimochodem beztak nevyhnula, dopadla, jak dopadla. Trasování u nás bohužel nefungovalo ani při menších číslech nakažených tak, jak jsme potřebovali.

Lidovky.cz: Neměl jste chuť si v posledních měsících zase vyžádat audienci u premiéra?
Když přišel v létě problém s šířením covidu třeba v OKD na Karvinsku, bylo jasné, že trasování nefunguje. Zjevně se netestovaly rizikové kontakty. Premiéra i Adama Vojtěcha jsem před tím varoval. Začátkem září jsem se účastnil schůzky s celým řídícím týmem chytré karantény. Tam už jsem vystoupil s predikcí, jež ukazovala něco mezi 80 a 120 tisíci aktivních případů. To se pak přesně stalo. Navrhoval jsem rychlou brzdu. U covidu se totiž ukázalo, že čím rychleji a důrazněji zabrzdíte, tím rychleji se z toho dostanete. A tím menší jsou ekonomické škody. Pokud ale jen přibrzďujete, dopadnete jako u nás...

Lidovky.cz: Tou dobou to ale ještě vypadalo zvládnutelně. Neměli vás za škarohlída?
Ještě před odchodem jsem se bavil s profesorem Prymulou. Říkal jsem mu, že hranice, kdy je nutné zatáhnout za ruční brzdu, je 450 nových případů denně. Jinak to pak už nezastavíte. S tím souhlasil. Ale asi nebyla shoda na tom, jak má ruční brzda epidemie vypadat.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!