náhledy
"Oddělení mužů a žen je věcí skromnosti a úcty k opačnému pohlaví. Dává vám to možnost se svobodně projevit a manželka vám druhý den nemůže vyhubovat, jak hrozně tančíte,“ říká jeden ze svatebčanů, bývalý předseda Židovské obce v Praze Tomáš Jelínek.
Autor: Jan Zatorsky, MAFRA
Muži se drží okolo ramen a tancují, pobíhají po své části sálu tu v jednom velkém kole, tu v malých skupinkách. Uprostřed tancuje rabín Barash.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Nad hlavou mávají bělostnými látkovými ubrousky.
Autor: Jan Zatorsky, MAFRA
Ženich tancuje na stole. Tanec na chasidských svatbách je plný energie a spontánnosti, kdy lidé projevují svou radost bez ohledu na věk a společenské postavení.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Ženy pomalu začínají něco tušit, a tak se jedna po druhé zvedají a pokradmu sledují mezírkou v paravanu, co se na druhé straně děje. Další stojí v předsálí a nahlíží do prostoru otevřenými dveřmi. „Já chci sem!“ nechá se slyšet jedna z nich.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
To, co se v sále odehrává, však mnohem víc připomíná koncerty původně jamajského ska. Skáčou všichni. Do rytmu poskakují ti, kteří Židy ani nejsou a na hlavě mají pouze vypůjčenou jarmulku, i muži v černých kloboucích s dlouhými pejzy.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Ne, že by se ženy nechaly zahanbit. I ony se za několik minut vzpamatují, nevěsta míří do středu a kolem ní se utvoří tančící kruh. I tady, v ženské části místnosti, je znát, že jde o oslavu.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Nejde o nějaké předepsané taneční kroky, spíše je to někdy podobné křepčení na rockových koncertech nebo technoparty. „Věděli jste, že Židé stáli u zrodu techna?“ glosuje jeden ze svatebčanů nikoliv výběr hudby, ale taneční kreace. Takže pověstný židovský humor bychom tu také měli.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Muži se drží okolo ramen a tancují, pobíhají po své části sálu tu v jednom velkém kole, tu v malých skupinkách.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Přestože o svatbě Židé mluví jako o spojení dvou lidí v jedno, i po obřadu jsou svatebčané oddělení. Obrovský sál rozděluje na dvě poloviny paravan – na jeho levé straně jsou stoly pro ženy, na pravé pro muže. Odděleně sedí i novomanželé.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Do rytmu poskakují muži v černých kloboucích s dlouhými pejzy. A při tom všem člověku zní v hlavě jen jediné slovo. Veselí.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
A jestliže byla na začátku řeč o veselí, to pravé nastává až teď. „Chupa je vážný a spirituální moment, ale pak přichází oslavy. Svatba je nejradostnější událost, jaká může být – když spolu dva lidé vytvoří domov, není to radost jen jejich, ale všech Židů. Přibyla další rodina, která je spojená s židovskou komunitou,“ vysvětluje rabín Barash.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Kromě slavnostního oděvu nešlo přehlédnout ještě jednu věc. Malé jarmulky posazené na dětských hlavičkách.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Když čas vyprší, bez váhání mezi novomanžele zase vtrhnou. Soukromé chvíle skončily.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Rodiče a přátelé mezitím stráží dveře.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Na právě sezdaný pár čeká další tradice. Rodina je odvede dolů, do místnosti, která běžně slouží zcela jiným účelům. Novomanželé mají nachystaný prostor v technickém zázemí, kde na ně čekají aspoň dvě židle. S těmi pár zůstane sám. Na celých dlouhých sedm minut.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Ke stvrzení právě se odehrávajícího sňatku dojde předáním prstenu – jednoduchého zlatého kroužku. Svědkové ještě musí potvrdit, že za prsten bylo zaplaceno. „Tohle je velmi speciální okamžik. Pojďme se podívat, jestli nevěsta prsten přijme,“ říká do mikrofonu moderátor a na chvíli nastane hrobové ticho. Pak konečně zazní: „Ano, přijala ho! Mazal tov!“ Svatebčané tleskají. Na řadu přichází čtení manželské smlouvy – ketuby.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Svatební rituál rozšlapávání sklenice zabalené v alobalu.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Na hlavách mužů převažují černé klobouky. Chabad, největší větev chasidského judaismu, má v Praze stovky následovníků, pražská židovská obec pak dva tisíce členů. Dohromady žije v Praze odhadem mezi sedmi až osmi tisíci Židů.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Čtyři stovky hostů dělají z chasidské svatby událost, která po dlouhou dobu neměla v hlavním městě obdoby. Ženy oblékly na večerní obřad povětšinou dlouhé róby, často ozdobené něčím třpytivým. Na fotografii sestry nevěsty Chayi.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Do české metropole se sjeli hosté z celého světa. Namátkou rabín z Floridy nebo ze Slovenska, příbuzní a přátelé z New Yorku, odkud pochází otec nevěsty, ale i z Jižní Afriky, kde dlouhá léta působil nevěstin dědeček z matčiny strany.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Chayu do chupy doprovází její matka a budoucí tchyně, na nohy si sice vidí, i tak má ale pod závojem výhled značně omezený.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Do chupy, tedy do obřadu, už mnoho času nezbývá. Za chvíli přijde z místnosti pro muže procesí v čele se ženichem Mendelem Worstem z Nizozemska, jeho otcem a budoucím tchánem. Zatímco nevěstin obličej zůstává až do poslední chvíle zahalený, na tom ženichově se odráží vážnost. Ani jednou se neusměje, jeho výraz působí až křečovitě.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA
Rabín Manis Barash vdával v polovině června svoji nejstarší dceru Chayu. V ústředí parketového sálu sedí nevěsta. Na sobě má bělostné tylové šaty s krajkovým živůtkem a širokou sukní, která je ozdobena aplikacemi, taktéž z tylu. V ruce drží modlitební knížku. Po jejím boku ji stráží její matka, Diny Barash spolu s dalšími příbuznými. „Mazal tov!“ zvolá každý, kdo si s nimi přichází podat ruku.
Autor: Jan Zátorský, MAFRA