"Většinou je lidé objednávají jako dárky ke kulatým narozeninám. Udělal jsem jich už na 300. Posílám je do Polska, Německa i Rakouska. Vyřezávám obyčejné lidi i vlivné podnikatele. Když ji někdo dostane, bývá hodně překvapen, že na židli vidí svou tvář," řekl Cidlík.
K hudebníkovi Kalouskovi se dostal náhodou. "Židli si pro něj objednal podnikatel z Třinecka, který mu ji dával k narozeninám," vysvětlil. Se slovenskou hvězdou Rážem jej zase spojují rodinné vazby. "Za manželku si vzal mou sestřenici. Když měl padesátku, udělal jsem mu taky židli a dovezl mu ji do Bratislavy," doplnil.
Dílo ale musel dělat nadvakrát. První se mu nepovedla. "Nebyl jsem spokojený. Kombinoval jsem fotky z doby před nehodou a po ní. To nebylo dobré," vysvětlil. Tuto židli Ráž nikdy neviděl a nyní je ozdobou jedné beskydské galerie. "Povedla se až druhá," doplnil.
Výroba jedné židle podle fotografie mu trvá čtyři dny. Když začínal, byl to až měsíc. K řezbářství se dostal ve svých třiceti letech. Do té doby dával přednost hudbě a vystupoval jako folkový písničkář. Po operaci hlasivek si ale musel dát nucenou pěveckou přestávku a v tomto "období ticha" vzal poprvé do ruky dláto. K hudbě se už nikdy nevrátil. Naopak opustil zaměstnání učitele a začal se řezbářstvím živit.
K vyřezávání portrétů do opěradel židlí se dostal náhodou. Už jako dítě často jezdil na Jesenicko, kde navštěvoval restauraci v turistické oblasti Rejvíz. Právě ta je vyhlášena portréty na opěradlech. "To jsou ale ještě původní německé židle. Majitel jich zachránil z několika set jen 16. Některé další jsou v muzeu, další jsou zcela zničené, protože se z nich stalo topivo do kamen," řekl.
První židle vytvořil právě pro restauraci u Rejvízu. "Dnes už to je řemeslo. Něco, co mě živí. Dělám na zakázku," vysvětlil. Rád si ale rád ze dřeva vyřezává díla podle své vlastní invence. Nyní například pracuje na andělovi, který je strážce jeho snů. Uprostřed ateliéru také čeká téměř dvoumetrový sloup z olšového dřeva. Z něj má vzniknout socha jeho bývalé manželky.
"Stojí tady už sedm let. Pořád nebyl čas. No utekla mi s jiným, tak si ji chci vytesat ze dřeva. Tahle mi už neuteče," zakončil s úsměvem řezbář.
