Desítky pilotů a letušek chystají rozlučkový večírek s profesí. Kvůli covidu rozváží zeleninu nebo jsou bez práce |
Lidovky.cz: Na jaře loňského roku se ze světových metropolí včetně Prahy stala města duchů, většina lidí sledovala ponurou atmosféru vyprázdněných ulic jen skrze okna. Vy jste ale musela do stísněné kabiny letadel spolu s dvěma stovkami lidí. Jaké to bylo?
Ze začátku jsme chodili normálně do práce a nějaké nebezpečí jsme si nepřipouštěli. Ještě ke konci ledna jsem přitom s posádkou vozila italské děti na školní výlety po evropských metropolích. V zemi už byl v té době koronavirus potvrzen a na těch dětech bylo znát, že jsou trochu vystrašené. V letadle měly skoro všechny roušku (Itálie byla později prvním evropským ohniskem, odkud se nákaza šířila do dalších zemí - pozn. red.). Pamatuji si, že jsme se jim div nesmáli, co blázní.
Lidovky.cz: Kdy asi letové posádky začaly registrovat, že situace bude zřejmě vážnější?
To jsem si začala uvědomovat až někdy začátkem března, když mi z plánku začaly postupně mizet lety, protože ve světě už se postupně uzavírala mezinárodní letiště. Tehdy jsem pochopila, že to asi bude fakt vážné. I tak jsem ale pořád měla tendence věřit, že se to za pár měsíců vrátí do normálu - stejně jako moji kolegové.
