Jeho sestra je lesba, a přestože přiznání její sexuální orientace proběhlo v rodině až nad míru hladce, trápilo ho, že s její přítelkyni nemůže mít klasickou svatbu. Takovou, jako mají v jejich okolí jiné páry.
Romantika jak u registrace u káry
„Uzavřít registrované partnerství je asi taková romantika jako registrace káry. A férová svatba pro všechny, kdo se mají rádi, je v nedohlednu. Rozhodl jsem se to vzít na sebe a oddal sestru s její přítelkyní Monikou osobně,“ vypráví dokumentarista Jaroslav Kratochvíl, jak došlo k tomu, že chvílemi odbíhá z FAMU, kde dokončuje doktorandské studium, za řečnický pult na svatby.
Radu, jak pomoci sestře k romantičtějšímu obřadu, dostal od kamaráda v britském Glasgow. Informoval ho o tom, že na internetu funguje církev, díky níž se může stát snadno „oddávajícím“, třebaže česká legislativa takový proces neuznává.
Kratochvíl se pouhý den před registrací jeho sestry z legrace k Universal Life Church of Monastery přihlásil jako nový člen tohoto uskupení. Krátce nato se se svou poněkud nezvyklou aktivitou, která spočívá v „napodobování“ klasických církevních obřadů, pochlubil na internetu.
„Oslovujte mě otče či reverende. Děkuji církvi Universal Life Church Monastery za online vysvěcení. Za tu námahu to stálo. Rád - milé sestry a bratři - přijmu vaše žádosti o vyzpovídání, oddání, poslední pomazání a jiné radosti světského života,“ napsal v humoru.
Teď zájem o jeho služby stoupá. Ozývají se mu stejnopohlavní páry, které nápad zaujal. Další svatbu Kratochvíl ale plánuje až v dalším kalendářním roce.
  |
Universal Life Church of Monastery je skutečně v USA registrovaná jako církev už od roku 1977. Za oceánem tedy nejde o nic neznámého - jen proslulý seriál Přátelé věnoval církvi Life Church of Monastery celou jednu epizodu. V Česku ale o „online“ církvi neexistuje v prostředí jí vlastním, tedy na internetu, téměř žádná zmínka.
Přestože online vysvěcení umožňuje jednotlivcům ve Státech uzavírat svatby a provádět další církevní obřady, jako jsou například křty a pohřby, na jiných kontinentech je vnímána poněkud s rezervou. I tak má po celém světě kolem 20 milionů členů.
Osvědčení o vysvěcení
Když člověk prohlédne oficiální webové stránky církve, musí se lehce pousmát. Vedle pochybné grafiky totiž nelze přehlédnout nabídku na zaplacení příplatku za vystavení písemného stvrzení, že se člověk stal údajně reverendem. Tím je vlastně papír podobný diplomům z letních táborů pro děti.
„Otcem“ či „reverendem“ se zjevně stane každý, kdo vyplní jednoduchý formulář o šesti políčkách. Stačí uvést jméno, věk, národnost a také heslo. Nejdůležitější je ovšem vyplnění emailu do jedné z prázdných kolonek, protože právě na něj dostane reverend osvědčení o takzvaném vysvěcení. Celý proces, jehož historie sahá až do 90. let minulého století, tak nezabere více než pět minut.
Podle filozofie zakladatelů této církve je každý jednotlivec schopen praktikovat své náboženství způsobem, který si zvolí, pokud to nikterak neovlivňuje práva nebo svobody druhých a je v souladu se zákony země, v níž žije. Církev se nesoustřeďuje na konkrétních místech, funguje především na internetu, kde poskytuje jakékoliv církevní služby. A to zdarma. Právě i vysvěcení probíhá prostřednictvím webových stránek.
Dokumentarista Kratochvíl na rozdíl od seriálové postavy Joeyho z Přátel zasazuje svatby do českého kontextu. Nikoli podle scénáře církve Life Church of Monastery. Tomu se sám směje. „Pokud by Pavla s Monikou měli možnost uzavřít legální manželský svazek, tak byste slyšeli od oddávajícího spoustu profesionálně odpřednášeného balastu, který by v lepší případě působil směšně, v horším trapně,“ pronesl mimo jiné připraveném projevu dokumentarista na „svatbě“ své sestry.
„Věřte mi, toto je moje 17. svatba v životě a empirická zkušenost je v tomto ohledu krutá. Ale i já budu trapný a směšný. Slyšeli byste, že o vážnosti tohoto kroku, který podnikáte. (…) Například o tom, že že život nepřináší jenom radosti, o nástrahách všedního života. A že manželství je dobrovolné trvalé společenství muže a ženy a podobné dobře míněné fráze, které jako by vypadly z příručky pro uspávání hadů a o skutečném životě vypovídají asi tolik, jako zprávy na Parlamentních listech o uprchlické krizi či právech LGBT komunity. Zhola nic,“ pokračoval dále proslov a nově též „falešný“ reverend.
Coming out
Vzápětí ale trochu zvážní, protože si uvědomuje, že jeho sestra nemá takové možnosti jako například on. „Dovolte mi pár slov, kterými bych rád podtrhl reálnou nevážnost tohoto vašeho kroku. Daleko důležitější než tento bizarní rituál bylo, že jste se společně našli, sbalili se a začali spolu chodit. Daleko odvážnější bylo také to, že jste se rozhodli veřejně vyoutovat (z anglického termínu coming out, v tomto případě jde o veřejné přiznání sexuální orientaci u gayů a leseb – v pozn. red.), a převzali tak kontrolu nad svými životy,“ pronesl před hosty.
Sám doufá, že oddáváním stejnopohlavních párů přispěje minimálně k rozvíření debaty, a to přesto, že se nepovažuje za aktivistu. „Chtěl jsem takhle poukázat na absurdní situaci, kdy vztah dvou lidí je v úřední praxi na úrovni registrace auta. Věřím, že zvolená ironická nadsázka tuto nesmyslnost zvýrazní. Už postava františkánského mnicha Viléma z Baskervillu z románu Jméno růže říká, že jen ďábel nemá smysl pro humor,“ vysvětluje, proč se do této aktivity na pomezí výrazné performance a nenápadného boje LGBT komunity pustil.
