LN: Zabýval jste se někdy myšlenkou, čím byste byl, kdybyste život nezasvětil církvi?
Než jsem se rozhodl být knězem, chtěl jsem být letcem. To je romantika malého kluka.
LN: Pak ale musela přijít léta puberty. Nebojoval jste s rozhodnutím, zda prožít život takříkajíc normálně, nebo jako kněz v celibátu?
Od začátku, kdy jsem ideál kněžství přijal za svůj, bral jsem ho se vším, co je s ním spojeno. Rozumíte?
  |
LN: To rozhodnutí je tak jednoduché?
Ne, jednoduché to není. Ale když mám vysvětlit, jak to probíhalo, racionálně jsem si řekl: „Dobře, když chci být tímto, je s tím spojeno i toto.“ A probojovat se k tomu znamená dvě věci. Protože jsem z chudé rodiny, naučil jsem se nemít všechno. To mi v této souvislosti hodně pomáhalo. Za druhé je to milost. V náboženském smyslu slova znamená, že Bůh nejen říká „Dělej to a to“, ale také nabízí pomoc, abychom mohli svoji identitu nalézt. Rozumíte, Bůh nedává jen nařízení, křesťanství nehlásá jen morální principy, ale také dává sílu a pomoc. Principy, které uznávám a přijímám, jsem pak schopen zachovat. A to je mimo jiné i celibát.
STALO SE 27. 11. 1998Předchozího dne se funkce ujal nový pražský primátor, architekt Jan Kasl, a v Praze byla otevřena Newyorská univerzita (NYU). Po Madridu, Paříži a Florencii šlo o čtvrtou pobočku americké univerzity v Evropě. Lidové noviny toho dne napsaly, že Česko trápí smog. Začátkem roku začala televize Nova vysílat pořad Kotel s moderátorkou Michaelou Jílkovou. Běžel až do konce roku 2005. |
LN: Sex je pro vás něco naprosto cizího?
Řekl bych to takto. Myslím, že sex je dnes příliš zabsolutizován. Lidé ho vnímají jako formu, jak naplnit svoji potřebu být milován a milovat. Přijímat a dávat. Být šťasten. To je zajisté určitá forma, ale není jediná. Vím, že je možné vstoupit do jiného člověka a chápat ho, aniž jdu cestou sexu. Nevím, jak bych to jinak vyjádřil. Souznění ve stejném chápání srdcem a stejném chtění vůle je něco úžasného. Dovedu si představit, že sex dává určité štěstí, určité naplnění. Ale myslím, že člověk stejně touží po něčem víc. I ten, kdo žije sexuálním životem, mnohdy cítí, že není naplněn. Pochopení, lásku a souznění, o kterých mluvím, by lidé neměli od sexu oddělovat. Zdá se mi, že sex dnes takto oddělený je.
Bůh není dědeček na mráčku
LN: Máte víru, řeknu to hrubě, v popisu práce. Co pro vás ale znamená v osobním životě?
Jsem hluboce přesvědčen, že člověk potřebuje mít a znát smysl svého života. To je pro mě základní věc a víra mi tento smysl dává. Odkud a kam. Jinými slovy, víra pro mě znamená perspektivu, naději. Když se člověk dostává do těžkých situací, může z toho vyjít, prostě potřebuje něco, co jej přesahuje.
Zeman účelově lže o kardinálu Vlkovi, uvedlo vedení Paměti národa |
LN: Nikdy necítíte, že se na vás hroutí celý svět, že nevíte, proč jste tady?
Víte, to je právě to, co víra dává. Přes všechny neřešitelné problémy a těžkosti vím, že Bůh je Pánem. Je nezávisle na mně tím, čím je. Pro mě to není dědeček na mráčku, ale osobní síla, osobní moc, bytost, která tady za touto realitou existuje. Jako programátor s velkým „P“. Definice Boha je láska. Toto vím i v okamžiku, kdy mám ty neřešitelné těžkosti.
LN:Láska však nedokáže zabránit neštěstí. Proč připouští„Programátor“ tolik utrpení na světě? Je to asi banální otázka, ale pro hodně lidí dost důležitá.
To je velice pěkná otázka, kterou pokládá mnohý člověk. A já vždy znovu vidím a cítím, že ji lidé pokládají ze svého vidění života: od narození po smrt. Tečka. Ale jestliže vidím život jako cosi, co nekončí, potom utrpení a smrt, hurikán, vnímám jinak. Někoho ztratit je samozřejmě bolestná věc, ale není to absolutní konec, nicota, prázdno. Je to transformace do dalšího života. To mi umožňuje bolest a katastrofy jiných vidět v této perspektivě.
