Setkání s Jiřinou a Josefem Topolovými, které zaznamenala Marcela Pecháčková:
Den, kdy se všem začalo stýskat… I mně. Zemřela Olga Havlová. Za dva dny jsem musela a chtěla odevzdat text, že „Olga není a byla“. Zavolala a napsala jsem spoustě jejích blízkých, aby vyprávěli, vzpomínali. Nikdo neřekl ne. Ani Jiřina Topolová.
V jejím jednoduchém a magickém bytě u řeky sedíme u stolu: „Vždycky měla takový zastřený hlas,“ řekne a míchá lžičkou v čaji. Je štíhlá, jako byla Olga. Taky světlovlasá. „Byla ohromně krásná, zajímavým způsobem. A originální. Hned jsem pochopila, že je to žena z jednoho kusu, nenechala se ničím, čím nechtěla, ovlivnit. K tomu byla zvídavá...“ Z šuplíku vytahuje jedinou fotografii, kterou od Olgy má. Jsem za ni ráda, fotek z doby, kdy se tyhle ženy poznaly a vídaly, mnoho není. Na plotně bublá polévka, má přijít Josef Topol.
Olga Havlová s princeznou Dianou.
„Seznámil nás v roce 1955 Václav, Olga přišla později. Jednou v sobotu v poledne, to jsme vždycky seděli ve Slavii. Hned se vědělo, že je dělnice ze Žižkova, z proletářské rodiny, a bylo to něčím přitažlivé, určitě pro Vaška. Snad se tím i chlubil.“ Jejich přátelství s Havlovými bylo jasné, nemuseli se ani vidět.
Přichází Josef, bydlí už dlouhý čas v jiném bytě, nemá odtud k Jiřině daleko. Neklepe, je tu doma. Zvedne pokličku na plotně, sedne si k nám ke stolu. O Olze bude mluvit rád.
„Olga?“ Krásná byla. A oddaná celý život. Byla drsný člověk, ale Vašek tu korekturu potřeboval. I v maličkostech. On strašně rád jedl, miloval dobré jídlo, a Olga na něj jen s údivem koukala a řekla: „Podívej, jak on rád jí!“ Dělala si legraci i z jeho vaření: „Vašek vaří výborně, dokáže z půlky telete uvařit hrníček polévky.“ Olga nikdy nepochopila, jak může být Václav laskavý a slušný na fízly – „Já bych jim ruku nikdy nepodala,“ říkala Josefovi.
Jak vzpomíná na Olgu Jan Kašpar, Dáňa Horáková nebo Zdena Pospíchalová? Dočtete se v aktuálním čísle magazínu Pátek.
Co ještě najdete v magazínu Pátek?
|
