"Strach být sám, strach mít strach, strach zemřít." Těmito slovy charakterizuje francouzskokolumbijská politička Ingrid Betancourtová šest let strávených v zajetí Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Své zážitky a dojmy nyní poprvé detailně líčí v knize Meme le silence a une fin (Dokonce i ticho má svůj konec), která tento týden přichází na pulty knihkupectví ve Francii, Kolumbii, Spojených státech a v desítce dalších zemí světa.
Již nyní se ale objevují jisté pochybnosti, zda se její dílo bude dobře prodávat. Od roku 2008, kdy byla spolu s dalšími čtrnácti rukojmími triumfálně osvobozena s pomocí kolumbijské armády, totiž její pověst utrpěla drobné šrámy. Dnes 48letá Betancourtová se rozhodla 700stránkovou knihu napsat ve francouzštině, aby si "zachovala odstup" od emočně vypjatých okamžiků svého věznění. Vzpomíná na únorový den roku 2002, kdy její auto zastavil ozbrojený muž a ona se dostala do rukou kolumbijské guerilly. Popisuje život uprostřed džungle a stále přítomný strach.
"Dostali jsme nejhorší trest, který může člověk dostat – nevědět, kdy to všechno skončí," citují z knihy francouzská média. Dojemný je například moment, kdy se dovídá o smrti svého otce (významného politika a diplomata) z měsíc starých novin. Nevynechává však ani nejkrutější okamžiky zajetí – týrání, bití i zneužívání. Vrací se také k několika nezdařeným pokusům o útěk.
Předběhli ji spoluvězni i manžel
Jak zhodnotil francouzský týdeník L’Express, Betancourtová s publikováním knihy až příliš dlouho otálela. Za tu dobu totiž stačili svoje svědectví vydat její spoluvězni, kteří o političce nepíší zrovna lichotivě. Někteří z nich tvrdí, že se Betancourtová v zajetí chovala arogantně a využívala svého privilegovaného postavení. Díky tomu, že pochází z prominentní kolumbijské rodiny a kandidovala na prezidentku, totiž poutala mnohem větší pozornost okolního světa, což ostatní zajatci špatně snášeli.
Nejhorší vztahy měla asi se svou někdejší asistentkou Clarou Rojasovou, která už dokonce stačila knihu označit za "lži". Betancourtová totiž v knize líčí, jak Rojasová zoufale toužila mít dítě v zajetí, což se jí nakonec podařilo. Betancourtovou "předběhl" i její bývalý manžel Juan Carlos Lecompte, když vydal knihu Ingrid et moi, une liberté douce-amere (Ingrid a já, hořkosladká svoboda). Lecompte po návratu své ženy podal žádost o rozvod kvůli tomu, že po dobu držení ve FARC udržovala poměr s jedním ze zajatců.
Tato aféra političce na popularitě příliš nepřidala, stejně jako její nedávný požadavek na odškodné ve výši sedmi milionů dolarů, které chce od kolumbijské vlády. Odůvodňuje to tím, že jí stát měl zajistit větší bezpečnost. Ve Francii i v Kolumbii prý existují zákony, podle nichž mají oběti terorismu právo na finanční kompenzaci.
Betancourtová se ale podle médií v knize k těmto kontroverzním tématům nevrací a ani si "nevyřizuje účty" s těmi, kteří mají na oněch šest let v kolumbijské džungli odlišný pohled. Také v mnohých rozhovorech, které v současnosti hojně rozdává, svoje spoluvězně nikdy neočerňuje. Podle listu Le Monde se přesto alespoň v Kolumbii nepředpokládá přílišný zájem o její knihu. Z průzkumů veřejného mínění totiž vyplývá, že až 80 procent tamních obyvatel nemá tuto političku zrovna v lásce.
Již nyní se ale objevují jisté pochybnosti, zda se její dílo bude dobře prodávat. Od roku 2008, kdy byla spolu s dalšími čtrnácti rukojmími triumfálně osvobozena s pomocí kolumbijské armády, totiž její pověst utrpěla drobné šrámy. Dnes 48letá Betancourtová se rozhodla 700stránkovou knihu napsat ve francouzštině, aby si "zachovala odstup" od emočně vypjatých okamžiků svého věznění. Vzpomíná na únorový den roku 2002, kdy její auto zastavil ozbrojený muž a ona se dostala do rukou kolumbijské guerilly. Popisuje život uprostřed džungle a stále přítomný strach.
"Dostali jsme nejhorší trest, který může člověk dostat – nevědět, kdy to všechno skončí," citují z knihy francouzská média. Dojemný je například moment, kdy se dovídá o smrti svého otce (významného politika a diplomata) z měsíc starých novin. Nevynechává však ani nejkrutější okamžiky zajetí – týrání, bití i zneužívání. Vrací se také k několika nezdařeným pokusům o útěk.
Předběhli ji spoluvězni i manžel
Jak zhodnotil francouzský týdeník L’Express, Betancourtová s publikováním knihy až příliš dlouho otálela. Za tu dobu totiž stačili svoje svědectví vydat její spoluvězni, kteří o političce nepíší zrovna lichotivě. Někteří z nich tvrdí, že se Betancourtová v zajetí chovala arogantně a využívala svého privilegovaného postavení. Díky tomu, že pochází z prominentní kolumbijské rodiny a kandidovala na prezidentku, totiž poutala mnohem větší pozornost okolního světa, což ostatní zajatci špatně snášeli.
Nejhorší vztahy měla asi se svou někdejší asistentkou Clarou Rojasovou, která už dokonce stačila knihu označit za "lži". Betancourtová totiž v knize líčí, jak Rojasová zoufale toužila mít dítě v zajetí, což se jí nakonec podařilo. Betancourtovou "předběhl" i její bývalý manžel Juan Carlos Lecompte, když vydal knihu Ingrid et moi, une liberté douce-amere (Ingrid a já, hořkosladká svoboda). Lecompte po návratu své ženy podal žádost o rozvod kvůli tomu, že po dobu držení ve FARC udržovala poměr s jedním ze zajatců.
Betancourtová se ale podle médií v knize k těmto kontroverzním tématům nevrací a ani si "nevyřizuje účty" s těmi, kteří mají na oněch šest let v kolumbijské džungli odlišný pohled. Také v mnohých rozhovorech, které v současnosti hojně rozdává, svoje spoluvězně nikdy neočerňuje. Podle listu Le Monde se přesto alespoň v Kolumbii nepředpokládá přílišný zájem o její knihu. Z průzkumů veřejného mínění totiž vyplývá, že až 80 procent tamních obyvatel nemá tuto političku zrovna v lásce.
