Za druhé světové války jako kartograf prozkoumal napříč Saharou přibližně dva miliony kilometrů čtverečných, kreslil mapy... ale také nelegálně převážel německé agenty přes Brity obsazený Egypt. Během své "mise" měl prý navíc milostný poměr s nacistickým vojákem a několika dalšími egyptskými princi.
Dopisy Lászlóa Edeho Almásyho se našly v Německu a tak trochu poupravují pohled na život "anglického pacienta", jak ho zná celý svět ze stejnojmenného oscarového filmu, jemuž se Almásy stal předlohou.
Syn maďarského šlechtice nebyl tím proutníkem, který láme ženská srdce, jak je v monumentálním snímku vykresleno. Byl totiž vášnivě zamilovaný do mladého vojáka jménem Hans Entholt. A až do roku 1951, kdy umíral na amébovou úplavici (na rozdíl od filmového hrdiny odhodlaného zemřít, kterému se stalo osudným předávkování morfiem), prý nikdy nepodlehl žádné z žen, píše německý list Der Spiegel na svých internetových stránkách.
Mezi jeho milenci byli i egyptští princové
Intimní dopisy nalezli vědečtí pracovníci Ústavu Heinricha Bartha pro africká studia v Kolíně nad Rýnem. Zatím ale nejsou ochotni zveřejnit je. Jeden ze zaměstnanců nicméně prozradil, že "egyptští princové také patřili mezi Almásyho milence".
Kromě sexuální orientace korespondence pouštního průzkumníka odhalila také jeho možná nejodvážnější počin, který jeho spolupráci s nacisty potvrzuje. Patřil k "divizi Brandenburg", německé zahraniční vojenské rozvědce. V roce 1942 dostal delikátní úkol: převézt dva špiony přes Brity obsazený Egypt.
Akce známá pod jménem "Operace Salam" byla spuštěna v květnu, kdy posádka v ukradených amerických nákladních automobilech vyrazila směrem na východ. Jednou se prý dostali až na dohled od britských vojáků. "Pozoruji nepřátele svým dalekohledem. Modlí se...," poznamenal si tehdy Almásy do deníku. Po náročné, přes čtyři tisíce kilometrů dlouhé cestě dorazili k železnici, kde se špioni Hans Eppler a Peter Stanstede vydali směrem ke Káhiře již po "vlastní ose".
Zážitky z válečných let v Africe si Almásy zaznamenával do deníků ve své rodné maďarštině. Většina z nich někam zmizela. Ty ostatní, které psal pro německou špionážní síť, zabavili Britové a v současnosti jsou uloženy pod zámkem v londýnském muzeu válečné historie Imperial War Museum.
