Počítače dokážou rychle zpracovat ohromná množství údajů, s nimiž si lidský mozek neporadí. Jsou proti němu ale pořád ještě nedokonalé. Podle Jana Kleindiensta z firmy MAMA AI a bývalého šéfa pražské laboratoře umělé inteligence IBM budou v blízké budoucnosti hlavně pomáhat lidem s využitím jejich vlastních schopností.
Lidovky.cz: Zápletka románu Neuromancer se točí okolo dvou umělých inteligencí, jež se chtějí spojit, aby byly chytřejší. Brání jim v tom úřad, který jim to chce zakázat. Je to opravdu otázka jen výkonu počítačů, nebo třeba ještě nějaké jejich struktury?
Myslím, že není. Neuromancer je kyberpunková klasika. Je to čtivé téma. Představa, že vznikne nějaká inteligence, kterou sami vytvoříme a která nás ohrozí, je vlastně archetyp démona. Pro nás, kteří se v této oblasti pohybujeme jako praktici, je to ale nepravděpodobné. Vidíme totiž, jak strašně nedokonalé věci ještě vytváříme. Chybí jim obecný selský rozum. Nejsme schopni napodobit dvacet let, po něž se lidé od dětství do dospělosti učí pochopit svět.
Umělé inteligence různých stádií již umí rozpoznávat řeč nebo objekty. Fungují na dobře definovaných úlohách, jako je třeba obsloužení zákazníka na bankovní telefonní lince. Umí frankensteinovsky napodobit kreativní lidskou inteligenci nabiflovanými megamodely typu GPT-3 nebo WuDao. Zároveň ale až směšně selhávají na mnoha praktických úlohách, s nimiž si poradí i malé dítě. A pochopit svět v jeho plnosti nedokážou zatím vůbec. Nechápou třeba, že existují nějaké fyzikální zákony nebo jak funguje společnost. Než něco takového zvládnou, bude to trvat ještě desítky let.
