Kondolenční dopis Marii Sukové, vdově po zesnulém houslistovi, zaslal prezident Václav Klaus. Podle prezidenta jsou Sukova umělecká tvorba, interpretační mistrovství, pedagogický odkaz, ale i autorita na společenské scéně pevnou součástí národního kulturního povědomí. "Ne o každém hudebníkovi lze zcela říci, že to byl velký umělec. A ne o každém umělci lze říci, že to byl skutečně český umělec. Obojí lze o Josefu Sukovi říci bez sebemenšího zaváhání," napsal Klaus.
Pravnuk Antonína Dvořáka veřejnou koncertní dráhu ukončil v roce 2002. V posledních měsících byl hodně nemocný.
Hudební legenda podlehla těžké nemoci |
Chystá se vzpomínkový koncert
"Ztrácíme nejen uměleckou osobnost, ale člověka nesmírně pilného, všeznalého, múzou obdarovaného, který nechť zůstane vzorem všem, nejen houslistům, a není nikdy zapomenut," napsala ředitelka Sukova komorního orchestru Ludmila Vybíralová. Počítá, že těleso, které vnuk slavného skladatele Josefa Suka (1874-1935) vedl do roku 2000, uspořádá na počest houslisty speciální koncert.
Zpráva o Sukově úmrtí zarmoutila také jeho vrstevníka, třiaosmdesátiletého houslistu Václava Snítila, oba studovali u legendárního houslového virtuosa Jaroslava Kociana. "Jsem otřesen tím, co jsem se dozvěděl. Jako spolužáci jsme u Kociana byli konkurenty. Nemohu mluvit o hlubokém přátelství, ale o úctě, protože on svou hrou, technikou, vibratem a intonací splňoval absolutně to, co Kocian chtěl. Takže po této stránce mi byl absolutně nejbližší. Pro mě je to otřes, že mne předešel v naplnění věčnosti," řekl Snítil.
Jeho nahrávky jsou nezaměnitelné
"Za studií jsem chodil na jeho koncerty a vzhlížel k němu jako k veliké osobnosti. Už když přicházel na pódium, bylo vidět, že přichází velikán, měl nezaměnitelný tón. Jeho nahrávky jsou nezaměnitelné," zdůraznil houslista Jaroslav Svěcený. Na Suka, o jehož úmrtí se dozvěděl ráno, vzpomíná s největší úctou jako na houslistu i člověka, s nímž měl možnost blíže se seznámit.
"Odchází úžasný člověk a velikánská legenda, houslista, kterého znal celý svět," reagoval na zprávu o Sukově úmrtí také houslista Pavel Šporcl. Se Sukem nahráli dvě CD a několikrát společně koncertovali. "Vždycky jsem se něčemu novému naučil a přiučil," uvedl. "Je mi to hrozně líto," dodal také s tím, že už Suka, velkého milovníka aut, nestihne svézt svým novým vozem, jak mu slíbil.
Talent, který se rodí jednou za sto až dvě stě let
Na umělce, jenž v pětadvaceti letech se Sukovým triem debutoval na festivalu Pražské jaro, vzpomíná také dramaturg Pražského jara Antonín Matzner. "Celkem účinkoval jako houslista, violista, komorní hráč a dirigent na 86 festivalových koncertech. Ještě po ukončení sólistické dráhy na závěrečném koncertu Pražského jara v roce 2001 se vracel na jeho pódia s různými komorními sestavami až do loňského roku," podotkl Matzner.
Připomněl, že Suk byl dlouholetým předsedou festivalového výboru a v letech 2000 až 2005 zastával funkci prezidenta Pražského jara.
Za talent, jaký se rodí jednou za sto až dvě stě let, označil Suka letos třicetiletý houslista Roman Patočka, jenž u něho absolvoval několik soukromých lekcí. "Byl to jeden z největších houslistů poslední doby. On měl neuvěřitelný zvuk, jaký má málokterý z houslistů na světě. Spíše jsou to technické typy, kterým to rychleji 'běhá', ale tón není tak vytříbený, jako měl on," uzavřel Patočka.
