Rozdílnější prostředí si lze těžko představit - na jedné straně operní sály a boží chrámy, na druhé straně rockové kluby, festivaly a hospody...
Líbí se mi, když mám kolem sebe neustále něco jiného, žiju pestrým životem. Oba světy mám stejně ráda a v žádném případě nechci, aby se nějak prolínaly. Takže nabídky na projekty, v nichž by se míchala rocková a klasická hudba, odmítám. Líbí se mi, když jsou jednotlivé styly čisté a jsou mezi nimi ostré hranice. Platí to i pro život - když mám rockový koncert, jsem trošku jiný člověk než na koncertě klasické hudby.
Jak ve světě Bachových kantát přijímají vaši rockovou vášeň?
Dřív jsem ve světě klasické hudby o svém rockovém životě mlčela. Bála jsem se, že se tím shodím. Pak jsem se na takové pocity vykašlala a s překvapením sledovala, jak to ostatní hudebníky zajímá. Mnoho z nich mi dokonce vyprávělo o svých starých rockových kapelách. I když ve skutečnosti většinou nešlo o rock, ale o jazz nebo o takový lehký rock.
Celý rozhovor s Hanou Blažíkovou najdete v magazínu Pátek, páteční příloze Lidových novin.
