„Udělení Zlatého lva mě velmi potěšilo a cítím se poctěn,“ reagoval na ocenění tvůrce. „S benátským filmovým festivalem mě pojí nádherné vzpomínky. Se snímkem Černá roucha jsem tu v roce 1983 zakusil mezinárodní debut. Bylo to poprvé, co nějaký z mých filmů cestoval do zahraničí, byl to můj mezinárodní křest a krásný zážitek stejně jako návrat v roce 1988 s filmem Ženy na pokraji nervového zhroucení,“ připomněl ke své úspěšné kariéře Almodóvar.
  |
Jeho zatím poslední počin s názvem Bolest a sláva (2019) se na rozdíl od předchozích děl netočí kolem žen, ale vypráví příběh stárnoucího režiséra. Almodóvar tvrdí, že příběh „je i není o něm“. Film se bude příští rok ucházet o Oscara. Španěl byl ve hře o prestižní sošku již několikrát, naposledy v roce 2016 s Julietou. Dvakrát Oscara získal - v roce 1999 za film Vše o mé matce v kategorii nejlepší cizojazyčný film a v roce 2003 za nejlepší původní scénář za snímek Mluv s ní.
Hlavní roli v Bolesti a slávě ztvárnil Antonio Banderas, který byl za svůj výkon letos vyhlášen nejlepším hercem na festivalu v Cannes. Ve filmu hraje i další z oblíbených Almodóvarových hvězd - Penélope Cruzová - oba režisér obsazuje opakovaně. Cruzová se objevila například ve filmech Vše o mé matce, Volver nebo Rozervaná objetí. Banderas, kterého Almodóvar pro filmový svět objevil, si zahrál v Labyrintu vášní, Spoutej mě! nebo v Kůži, kterou nosím.
Tady dojde ke rvačce. Režisér (Antonio Banderas) odejde alespoň s monoklem. Snímek Bolest a sláva (2019). Režie: Pedro Almodóvar.
Další z režisérových múz je i slavná španělská herečka Carmen Mauraová, která za výkony v jeho filmech posbírala několik cen. Například za Volver (2006) dostala cenu pro nejlepší herečku z festivalu v Cannes. „S Almodóvarem jsem natočila desítku snímků a zažila s ním nejzábavnější i nejsmutnější momenty své kariéry. To, co jsem s ním natočila, však už stačilo,“ řekla v roce 2016 na pražském Febiofestu, kde přebírala cenu Kristián za přínos světové kinematografii.
Pedro Almodóvar Caballero je rodákem z města Calzada de Calatrava (1949). Když v 16 letech přišel do Madridu bez rodiny a bez peněz, měl jeden konkrétní plán: studovat a dělat film. Jenže tehdy se nemohl zapsat na školu kinematografie, protože ji diktátor Francisco Franco právě zavřel. Když se tedy nemohl učit „formu“, začal se věnovat „studiu života“. Hrál v punkrockové parodické kapele, vystupoval jako herec v divadle, psal scénáře i povídky do novin a časopisů.
Vyrostl mezi ženami
První kameru si Almodóvar koupil ve 22 letech z výplaty administrativního pracovníka v telefonické společnosti a svůj první celovečerní film ze série tragikomedií natočil v roce 1980 - Pepi, Luci, Bom a další holky z party. Inspiroval se prý klasickými hollywoodskými melodramaty, které se točí kolem hlavní ženské postavy, v minulosti často ztvárněné Joan Crawfordovou nebo Bette Davisovou.
„Vyrostl jsem mezi ženami... na muže si vzpomínám letmo. Nikdy nebyli doma, čas, kdy nepracovali, trávili v barech,“ komentoval před časem Almodóvar skutečnost, proč jsou ve většině jeho filmů hlavními protagonistkami ženy. Režisér měl dvě starší sestry a mladšího bratra Augustína, který je producentem a hrál v několika Almodóvarových filmech. Bratři například produkovali úspěšnou černou komedii Divoké historky, kterou režíroval Damián Szifrón.
Na některé etapy ze svého života Almodóvar nevzpomíná rád. „Tam jsem ztratil víru v boha,“ řekl například o dospívání v salesiánské a františkánské koleji. „Neměl jsem rád své dětství a neměl jsem nejmenší zájem na něj vzpomínat, natož o něm točit filmy,“ řekl. Církev ale nakonec postavil na pranýř ve snímku Špatná výchova (2004), v němž odhalil i sexuální zneužívání chlapců v církevní koleji.
Zcela otevřeně naopak Almodóvar vždy hovořil o své homosexualitě, která se v některých jeho dílech též odráží. Dnes žije v Madridu s přítelem, hercem a fotografem, a chová kočky.
