Smutnou zprávu webu Lidovky.cz potvrdil její syn, překladatel Marek Tomin. Jeho samotného zastihla na Šumavě. „Volali mi z nemocnice, že v 8.25 v klidu odešla,“ řekl. Zdenu Tominovou sužovalo vícero zdravotních problémů, kvůli nalomené kondici také na jaře 2019 přijela z Británie do Prahy, aby žila poblíž syna Marka. Tomin chystá bližší prohlášení k maminčině skonu a poslednímu rozloučení.
Ženy a Charta 77. Jejich role nebyla dodnes doceněna ani popsána |
Zdena Tominová vystudovala filozofii a herectví, školu dokončila v jarním ovzduší roku 1968. Živila se ale jako tlumočnice v Pražské informační službě, jazyky jí šly - ovládala němčinu, angličtinu, francouzštinu a ruštinu. Chartu 77 podepsala, protože ji naštvalo, že ji z práce vyhodili - kvůli účasti na pohřbu Jana Patočky. O dva roky později už se zvýraznila coby mluvčí projektu v jinak převážně mužském kolektivu.
„Hrnula jsem se do toho dobrovolně. Věděla jsem, že mám výhodu, nepatřila jsem totiž k žádnému politickému spolku a mohla jsem chodit po různých sekcích a hledat konsensus, který byl pro Chartu tak důležitý. Nikomu jsem nevadila,“ vzpomínala Tominová před třemi lety v rámci projektu Ženy v disentu.
Jenomže vadila, Státní bezpečnosti. Její výslech trval jedenáct hodin, zkoušeli kdeco, včetně vymyšlení zproněvery peněz v Chartě. Tominová nic neřekla a seděla si na rukou, aby nedala estébákům satisfakci, že by viděli jejich třas. Státní aparát zašel ještě dál, aby ji zlomili, poslali chlápka v kukle, aby ji cestou domů přepadl. Skončilo to otřesem mozku, a mohlo hůř, kdyby kolem zrovna nešla paní s deštníkem, který se nebála použít.
Charta spojovala na první pohled odlišné lidi. Exkomunisty i vlasatce |
Rodina čelila velkému tlaku, ale spolu s kamarády to nějak zvládali, starali se tehdy o dva malé syny, Marka a Lukáše. Manželství s filozofem Juliem odolávalo, dokud nápor trval, po odchodu do Anglie únavou povolilo. Tominovi na Ostrovy emigrovali v roce 1980 a Zdena tam zůstala žít i po revoluci. Synové se vrátili do Prahy, kde pobývá i neteř Zdeny, bývalá ministryně práce za ČSSD Michaela Marksová Tominová.
Ve Velké Británii pracovala Zdena pro BBC, napsala v angličtině dva úspěšné romány a celou dobu na dálku podporovala československý disent. Bez ohledu na to, že se ji komunistický režim snažil líčit jako cizáka, když ji coby „nepřítele státu“ připravil o občanství. Svůj život a pronásledování chartistů popsala ve stejnojmenném scénáři k televiznímu dokumentu.
Třebaže ani po převratu nepřesídlila Tominová do Česka, udržovala si s rodnou zemí kontakt a před třemi lety vyslovila vizionářská slova: „I když se mi Anglie stala domovem, zemřít musím přijet do Prahy.“
