Pavel Krbálek se narodil v roce 1928 v Miroslavi v kovářské rodině, která toto řemeslo provozovala sedm generací. „To, co umím, by nebylo možné bez toho, že jsem kovář. Dovedu se vyjádřit klasickými i abstraktním sochařstvím, dokážu to ve všech kovech, až po zlato,“ řekl v jednom rozhovoru.
Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studoval v 50. letech v ateliéru sochaře Bedřicha Stefana, rok 1956 studoval na Vysoké škole výtvarného a užitého umění v Berlíně.
Český pavilon na Expu zaujal návštěvníky bazénem a instalací ptáka |
Jeho celoživotním motivem se staly figurální kompozice - jeho díla znamenala v domácím prostředí návrat k abstraktnímu pojetí v kované plastice. V roce 1961 vystavil své práce na přehlídce uměleckého kovářství v Lindau u Bodamského jezera, kde zastupoval Československo jako jediný účastník.
Uměleckou aktivitu Krbálka provázely jeho společenské aktivity. V roce 1967 se podílel na přípravě výstavy Expo 67 v Montrealu, pořádal první sympozium šperku v Jablonci nad Nisou v roce 1968, kde se představil jako tvůrce kovaného šperku. Koncem 60. let začal pracovat s technikou kování na šperku ve stříbře i ve zlatě.
V roce 1968 Krbálek opustil Československo a usadil se ve švýcarském Lucernu. Stál u zrodu Lucernského kruhu, který podporoval české spisovatele pronásledované komunistickým režimem a jehož členy byli Švýcaři i Češi žijící ve Švýcarsku.
Psí smečka i létající objekty. Keramická plastika v zámeckém parku |
Po roce 1989 žil Krbálek střídavě v Lucernu, v Praze a Miroslavi, kde rekonstruoval kovárnu, která patřila jeho předkům. Letos byla na zámku v Miroslavi otevřena stálá expozice jeho sochařského díla.
Charakteristické jsou pro Krbálka realizace velkých plastik, které stojí v Lucernu, v Ivry, v Muggensturmu či Rastattu. Za bronzovou sochu Mrznoucí srdce získal roku 1990 v Japonsku Rodinovu cenu a rok poté tamtéž cenu Henryho Moora za železnou plastiku Niké
.
