Poslední rozloučení s Josefem Císařovským bude 25. července v 11:00 ve velké obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích.
Císařovský se narodil 21. července 1926 v Hostouni, zažil transporty židovských spoluobčanů, jako šestnáctiletý prožil vypálení Lidic, které byly s Hostouní spojeny jen malou pěšinkou. O rok později se zapojil do odboje. Hostouň a vzpomínky na ni byly častým námětem jeho děl.
Po válce studoval výtvarné umění v Rusku, hodně psal a maloval. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy a konci Pražského jara se přestěhoval z Prahy na vesnici a rodinu živil chovem ovcí. Stále přitom maloval. Po podpisu Charty 77 nemohl nadále veřejně působit a byl pod dohledem Státní bezpečnosti. Byl také mimo jiné vyhozen z tehdejšího Českého fondu výtvarného umění, což mu znemožnilo díla prodávat, neboť tehdejší režim považoval členství v této organizaci za podmínku činnosti.
Po pádu totality začal vystavovat
Po roce 1989 mohl začít vystavovat a měl několik samostatných přehlídek - představily cyklus Charta 77 nebo hostouňské židovské hřbitovy a před osmi lety měl retrospektivní výstavu v Rabasově galerii v Rakovníku. Maloval také například portréty významných osobností kultury 20. století, mimo jiné Samuela Becketta či spisovatele Sándora Máraie, jehož romány měl rád.
Vedle malování vytvářel také asambláže či sochy, byl ale i kovářem a vytvořil třeba okenní vitráže chrámu v Mělníku či kované ozdobné mříže pro kostel v Českém Jiřetíně.
Jako teoretik se ve svých pracích věnoval estetice Otokara Hostinského, české meziválečné výtvarné avantgardě, psal katalogy k výstavám jiných umělců, třeba Miloslava Troupa či Stanislava Hanzíka. Jeho stěžejním dílem je však monografie průkopníka moderního sochařství Otto Gutfreunda.
