Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Ve věku 91 let zemřel Alain Resnais, režisér filmu Hirošima, má láska

Lidé

  11:46aktualizováno  17:35
PAŘÍŽ - Ve věku 91 let zemřel francouzský režisér Alain Resnais, který natočil filmy jako Hirošima, má láska nebo Loni v Marienbadu. Filmař zemřel v sobotu večer v Paříži obklopen svou rodinou, řekl agentuře AFP producent posledních Resnaisových snímků Jean-Louis Livi.

Režisér Alain Resnais na archivním snímku. foto: Reprofoto

Resnais patřil mezi stěžejní tvůrce francouzské poválečné kinematografie. Začínal jako dokumentarista. Svůj první celovečerní film, Hirošima, má láska, natočil koncem 50. let v proudu nové vlny.

Snímky Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu, Muriel neboli v čase návratu, Můj strýček z Ameriky nebo Prozřetelnost patří mezi významná díla evropské filmové moderny. Skutečnost a sen, minulost a současnost, to vše se ve filmech Alaina Resnaise prostupuje a mísí v jedno veliké barevné představení. K Resnaisovým posledním snímkům patří Divoká tráva a Ještě jste nic neviděli.

Nový způsob filmového vyprávění

Do francouzské kinematografie začátku 60. let 20. století vnesl režisér spolu s dalšími kolegy nový způsob filmového vyprávění. V jeho debutu Hirošima, má láska z roku 1959 hudba poeticky vplývá do textu a myšlenky do útržkovitých dialogů. Francouzská herečka tu potká japonského architekta. Jejich sblížení však vyvolává bolestné vzpomínky na válku. Bojují s minulostí, kterou nedokážou překonat.

I Loni v Marienbadu (1961) je o setkání dvou lidí, tentokrát na rozlehlém barokním zámku. Muž se pokouší v ženě vzbudit vzpomínku na události loňského roku, kdy se tu prý seznámili, sblížili a slíbili si setkání po roce. Žena ale všechno popírá i přesto, že jí muž připomíná nejmenší podrobnosti.

Ostrov vzpomínek. Nicole Garcia a Roger Pierre ve filmu Můj strýček z Ameriky

Resaisův film "fotograficky" zachycuje skutečnost, postavy nejsou konkrétně určeny a záběry, nepatřící do jedné roviny, jsou zcela samozřejmě řazeny vedle sebe: "Hodně mě ovlivnil André Breton, byl jsem okouzlený surrealisty, obrazy Reného Magritta... Většina toho, co se ve filmu děje, se odehraje v představách jednotlivých postav, v tom je zase vliv němého filmu," vysvětlil režisér.

Fascinující je i Prozřetelnost z roku 1976, natočená v anglické koprodukci: umírající spisovatel v temném domě dlí ve společnosti přízraků rodinných vzpomínek a myšlenek z nového románu. Úspěch zaznamenal Resnais v roce 1980, kdy byl film Můj strýček z Ameriky oceněn Velkou cenou poroty na festivalu v Cannes.

Herečka a Resnaisova partnerka Sabine Azéma a herec Pierre Arditi ve filmu Ještě jste nic neviděli.

"Nemusíte studovat film, stačí hodně chodit do kina," tvrdil Resnais, rodák z Bretaně (narodil se 3. června 1922), který před filmovým plátnem doslova vyrůstal. Spolu s komiksovými seriály, které považoval za spřízněné médium, byl film jeho celoživotní láskou. Ve 14 letech natočil první amatérský snímek. Následovala řada dokumentů, z nichž nejvýraznější je obraz německých koncentračních táborů Noc a mlha (1955).

ČTĚTE TAKÉ

"Když jsem viděl první taneční číslo Freda Astaira a Ginger Rogersové, popadla mě ohromná chuť natáčet filmy. Toužil jsem vyvolat v lidech stejný pocit nadšeného rozjaření, který mě zaplavil při sledování jejich představení," řekl Resnais. S léty v jeho dílech začalo přibývat ironické poťouchlosti. Komedie Chci domů z roku 1989 vypráví například o střetu americké a francouzské kultury.

Děj komedie Stará známá písnička z roku 1998 pak doprovázejí známé písně v podání Josephiny Baker, Edith Piaf či Charlese Aznavoura, které komentují myšlenky hlavních postav. Resnais zde zachytil vlastnost lidské paměti, kdy člověku mnohokrát denně prolétne hlavou na základě nějaké asociace útržek melodie či textu.

Režisérovy pozdní filmy se vyznačují sofistikovaným humorem a ironickým nadhledem. Takový je i snímek Zbloudilá srdce, uvedený na festivalu v Karlových Varech v roce 2007, který Resnais natočil podle divadelní hry Alana Ayckbourna.

Inspiraci a energii čerpal umělec podle svých slov z vědomí konce: "Lidé se liší od zvířat tím, že si uvědomují svou smrtelnost. Člověka pohání nevyhnutelnost konce a do přemítání o něm se vejdou naprosto všechny emoce, od absolutního štěstí po naprostou beznaděj."

Autoři: ,

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat