LN: Když řeknu, že jdu dělat rozhovor s Khek Kubařovou, každý se zeptá: „A co to je to Khek? Nějaké kambodžské jméno? Africké?“ Kde k němu váš manžel, režisér Pavel Khek, přišel?
No, není to černoch. Je to běloch, Čech jak poleno. To příjmení je údajně germánského původu. Manžel mi říkal, že k němu jeho rodina přišla zřejmě během třicetileté války. Ale samozřejmě že jsem od svatby terčem mnoha fórů. Kamarádi na to dělají různé parodické zvuky, jako že to je vlastně kýchnutí. Nebo že to zní švédsky, jako název stolečku z IKEA. Blbě se to vyslovuje. Já jsem ale chtěla mít obě jména, protože my jsme se sestrou dvě poslední holky Kubařovy, nechtěla bych, aby náš rod vymřel po přeslici. A zároveň jsem chtěla být i manželova. A když dnešní doba tuhle možnost nabízí... Vím, že to zní trošku divně, ale to jsem teď zkrátka já.
LN: Není to jméno dlouhé na plakáty?
Je. Volali mi, když dělali plakát k filmu Ženy v běhu: „Verunko, ty nás asi zabiješ, ale grafik s tím má problém. Můžeme tě tam dát bez Kheka?“ Já řekla, že teda jo. Volali mi i ze StarDance, jestli pan Preiss, když říká „Prosím, pojďte na taneční parket“, má číst Veronika Khek Kubařová. Ale tam jsem trvala na tom, že chci být Khek Kubařová.
Hvězdy stále tančí. Desátá řada StarDance oslaví Karla Gotta i sametovou revoluci |
LN: Mám zkušenost, že dělat rozhovor s režisérem nebývá snadné. Protože režisér je zvyklý být na place skoro pánbůh, umí poručit i počasí, a tak by rád řídil i rozhovor. Vy žijete už s druhým režisérem (jejím prvním partnerem byl filmový režisér Karel Janák). Jak se s nimi žije?
Máte pravdu, že ten sklon režírovat i jinde než na place nebo v divadle, je jim fakt vlastní, a to i doma. Jenomže já si umím stát za svým. Umím být paličatá. Ale je to pro mě vlastně dobré muset si někdy obhájit to svoje, protože herci obecně mají tendenci dělat to, co se po nich chce. O tom je prostě herectví. A režisér se musí naučit občas doma i ustoupit. Mého manžela ale asi nejvíc ze všeho překvapuje, že čas plyne podle vlastních pravidel, nikoli podle jeho potřeb. Ale poručit času, to nezvládne ani režisér.
LN: Prý jste se Pavla Kheka zpočátku bála. Už se nebojíte?
No, to bych si ho přece nevzala! On je prostě někdy při práci docela divokej. Režíruje zásadně bos, v teplákách, na zkoušky se převlíká... Běhá při tom mezi řadami sedadel, skáče na jeviště. Takže máte pocit, že to není úplně normální člověk, když se takhle chová. Ale časem jsem pochopila, že Pavel je bývalý sportovec, dlouho hrál hokej, takže je zkrátka zvyklý mít v práci velký energetický výdej. Ale když sleze z toho „ledu“, z toho divadla, promění se v jemného člověka s hlubokou duší.
Celý rozhovor s herečkou Veronikou Khek Kubařovou si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vyšel 20. září.
