Sedíme namačkaní na dřevěných lavicích, na sobě máme špinavé pracovní oblečení a podupáváme nohama v holínkách, abychom se zahřáli.
Panuje depresivní ticho, každý se utápí ve vlastních myšlenkách, ale potom kdosi vytáhne lahev maďarské meruňkovice a nechá ji kolovat – a už za pár minut se ona vymrzlá maringotka promění v báječné, veselé místo. Všichni mí spolužáci jsou náhle milí, přátelští a velice vtipní, a všechny spolužačky v montérkách a zelených vaťácích jsou navíc neuvěřitelně sexy…
Dnes už meruňkovici nepiju, přešel jsem na víno, nicméně s výše zmíněným úkazem se setkávám často: jakmile vypiju jedinou sedmičku, moje zdravotní problémy, nezaplacené složenky, dopisy od rozvodových právníků a výzvy k zaplacení pokut za špatné parkování ztratí na významu – a ten složitý a občas i nepřátelský svět, v němž nyní žiju, se změní v báječné, hřejivé, nekomplikovaně jednoduché, a navíc i sexy místo…
Střízlivost z lidí dělá nekomunikativní pragmatiky
Abstinenti už tuší, kam mířím – a stejně tak si já dokážu představit jejich racionální námitky. Ano, alkohol nás problémů nezbavuje, nýbrž jen odkládá jejich řešení, čímž nám potíže naopak přidělává – nemluvě o tom, že ve věku centrální evidence obyvatel, internetového bankovnictví, zdravotních pojišťoven a digitalizované sociální správy je nemožné stát se českým Řekem Zorbou, který existenční potíže „řeší“ pitím a tancem (a i kdybychom se o to nakrásně pokusili, okamžitě na nás vlítne sociálka, berňák, exekutor, nebo dokonce policie).
To vím taky. Neobhajuji tady nezřízené pití či snad přímo alkoholismus – jen připomínám opomíjený fakt, že naprostá střízlivost z lidí někdy dělá nekomunikativní, sebestředné pragmatiky se zúženým viděním. Jistě, v násilníkovi pár skleniček může vyvolat agresivitu, ale zkušenost mi říká, že u nekonfliktních lidí trocha alkoholu většinou probudí jejich lepší já.
Co se stane, když pošlete kapitána Jacka Sparrowa do protialkoholní léčebny? Zdánlivě nic – jenom film Piráti z Karibiku bude příšerná nuda. Abstinující piráti jsou k neukoukání.
