Každý jen trochu chytřejší spotřebitel ovšem chápe, že tu jde o primitivní obchodní praktiku, která se zákazníkovi neschopnému elementární matematicko-psychologické dedukce snaží vsugerovat příjemný pocit, že za ten druhý šampon nebo za ten přidaný zubní kartáček nezaplatí vůbec nic (patrně proto, že ředitelé firem vyrábějících zubní kartáčky a šampony proti lupům jsou neuvěřitelně štědří a nesobečtí lidé a že podobnými filantropy jsou jakousi šťastnou náhodou rovněž i ředitelé obchodních řetězců, které zubní kartáčky a zubní pasty prodávají).
Humanitně orientovaný intelektuál bohužel většinou nechápe, že zdánlivě nulová cena onoho třetího šamponu je skryta v nadsazené ceně jeho dvou bratříčků – stejně jako je nulová cena zubního kartáčku bohatě kompenzována přemrštěnou cenou zubních past...
Ale jde mi samozřejmě o něco zcela jiného než o cenovou politiku drogerií: ještě před pár lety jsem vedl dva paralelní životy (raději hned dodávám, že šlo o dva životy s jednou a toutéž ženou): jeden život jsme s Veronikou a dcerkami žili přes týden v Praze, ten druhý od pátku do neděle v Sázavě. Po rozvodu jsem se ale musel pražského života vzdát a cele se zabydlet v Sázavě. Závěrečné stěhování proběhlo teprve nedávno o víkendu – a od té doby mám v sázavském domě kromě kuchyňské linky a koupelny všechno dvakrát a vícekrát: vlastním nyní například dvě manželská dvojlůžka, dvě kožené sedačky, dva konferenční stolky, dva televizory, dva jídelní stoly, dvě soupravy židlí, dvoje příbory, dvě soupravy kuchyňského nádobí, dvě kompletní soupravy talířů, dvě žehličky, dvě žehlicí prkna, tři chladicí nádoby na víno, čtyři dekantovací nádoby a sedm vývrtek. Knihovny jsem měl v Praze stejně jako v Sázavě naštěstí jen dvě, takže nyní mám čtyři – a jsem vlastně rád, že kuchyňská linka, vana, sprchový kout ani záchod se přestěhovat nedají...
Ale stejně ta paralela pokulhává, a to dokonce v tom nejdůležitějším: místo dvou životů mám nyní už jen jeden – a navíc se obávám, že poslední.
