Zakoupením litru coca-coly, dvou půlmetrových krabic popcornu a čtyř vstupenek na film ve 4D přesáhly mé výdaje psychologickou hranici pěti tisíc korun – a má podrážděná nálada tomu odpovídala.
VIEWEGH: Spisovatelé versus zpěvák. Karel Gott mě baví a dojímá |
Do začátku představení zbývalo půl hodiny, a tak jsem všechny odvedl k přilehlé kavárně a objednal čtyři sklenky sektu. Servírka zaváhala a přelétla mé nezletilé dcery zkoumavým pohledem. Také přítelkyně nesouhlasně zdvihla obočí.
„Jedna je pro tebe a tři pro mě,“ vysvětlil jsem.
Vzápětí jsem si u sousedního stolu všiml osamělého muže v černých 4D brýlích.
„Hele, támhleten už se nemůže dočkat,“ ušklíbl jsem se.
„Ty seš blbej!“ vyjekla přítelkyně.
Náhle jsem si uvědomil, že pohled muže v černých 4D brýlích míří přímo k pučícím ňadrům mé nejmladší dcerky.
„Ten úchyl mi šmíruje dceru!“ oznámil jsem přítelkyni konsternovaně.
„Nech toho!“ žádala mě s nepochopitelným pohoršením.
Raději jsem si tedy ověřil, kam se muž v černých 4D brýlích dívá, ale nebylo pochyb: jeho pohled byl bezostyšně přímý. Krev se mi zpěnila v žilách.
VIEWEGH: Slovní souboje s amatéry. Proč nejsem v hádkách těžký soupeř |
„Ten chlívák čumí Báře na prsa, jako by se nechumelilo!“ zopakoval jsem přítelkyni.
„Přestaň!“ vyjekla. „Je to trapný!“
„No to si snad děláš srandu!“ vybuchl jsem. „Já ti řeknu, že mi pedofil šmíruje nezletilou dceru – a jsem trapnej?
Zuřivě jsem vstal. Přítelkyně i obě dcery se mě marně pokoušely zastavit. Vyrazil jsem k úchylovi.
„Můžeš mi laskavě říct, proč tak vilně civíš na moji třináctiletou dcerku?“ houkl jsem na něj výhružně.
„To je omyl,“ usmál se prasák, ale díval se stranou. „Už jsem tohle jednou zažil. Na koupališti.“
„Přestaň mlžit!“ zpražil jsem ho. „Nedělej, žes ji nešmíroval!“
„A dívat se je snad trestné?“ odpověděl ten chlívák drze.
VIEWEGH: Bezvýznamné vítězství nad roboty na jednom pražském parkovišti |
Jeho hlas zněl sebejistě, nicméně stále hleděl mimo mě.
„Bohužel ne,“ odsekl jsem vztekle. „Ale jestli moji nezletilou dcerku nepřestaneš šmírovat, dostaneš do držky!“
„Přestaň!“ obořila se na mě k mému úžasu přispěchavší přítelkyně.
„Promiňte, to přestaň samozřejmě nebylo na vás!“ omluvila se dokonce tomu dobytkovi. Pohlédla mi přímo do očí.
„To patřilo tady mému příteli, který si ve svém spravedlivém otcovském pohoršení nad pedofily jaksi nevšiml, že jste nevidomý,“ dokončila pobaveně.
