Osud Vladimíra Vaňka snadno překoná mnohé fabulace špionážní literatury i kinematografie.
Narodil se 27. 5. 1895 v Dobré v Haliči v rodině českého lesníka. Rodina se na počátku dvacátého století přestěhovala do Prahy. Vladimír Vaněk vystudoval reálku a obchodní akademii v Karlíně, kde v roce 1913 maturoval. Díky svému literárnímu a výtvarnému nadání byl pozván na výstavu do Kyjeva, kam odjel v červnu 1914. Po vypuknutí první světové války se odmítl vrátit, a naopak vstoupil do České družiny.
Na konci roku 1914 byl jedním z dvanácti čs. dobrovolníků, kteří dostali za úkol proniknout přes frontovou linii až do českých zemí. Vladimíru Vaňkovi se v prosinci 1914 podařilo dosáhnout Prahy, kde kontaktoval představitele domácího odboje, především Karla Kramáře a Aloise Rašína. Informoval je o čs. odboji v Rusku, o existenci České družiny, a předal i projekt povstání v českých zemích, který v Rusku vypracoval L. V. Tuček. Přes Jana Herbena se s obsahem Vaňkových zpráv před odchodem do exilu stačil seznámit i Tomáš Garrigue Masaryk.
Vladimír Vaněk koncem roku 1914 pronikl přes frontovou linii do Čech. V Praze pak kontaktoval zástupce odboje, zejména Karla Kramáře (na velkém snímku vlevo). S obsahem Vaňkových zpráv se seznámil i T. G. M.
Poté Vaněk svůj pobyt v českých zemích zlegalizoval a v březnu 1915 nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě. Na východní frontě v září 1915 přeběhl do ruského zajetí a prokázal svou totožnost.
Vrátil se k České družině, kde byl vyznamenán křížem sv. Jiří 4. stupně a povýšen na praporčíka. Působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi.
V červnu 1916 odjel s poselstvem Svazu do Londýna a Paříže za Tomášem Garrigue Masarykem, poté se zapojil do aktivit pobočky ČsNR ve Švýcarsku av roce 1918 pomáhal Milanu R. Štefánikovi organizovat čs. legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 řídil výstavbu výzvědného oddělení zpravodajské služby čs. ministerstva národní obrany.
Vladimír Znojemský: legionář ve službách diplomacie, který odmítl Němcům vydat konzulát |
Od roku 1921 vstoupil do diplomacie. Začínal jako atašé ve Stockholmu, poté se přesunul na MZV v Praze. V letech 1924–1929 působil na čs. vyslanectví v Paříži, kde také vystudoval Institut des Hautes Etudes Internationales. Od dubna 1931 do září 1937 byl přidělen opět na vyslanectví ve Stockholmu.
V roce 1937 se vrátil na MZV v Praze. Po okupaci českých zemí uprchl 17. 3. 1939 do Švédska, kde působil v čs. odboji. Na německý nátlak byl v letech 1942–1944 v internaci. Po omilostnění švédským králem odjel v dubnu 1944 do Londýna a od září 1944 do ledna 1946 působil jako vyslanec čs. exilové vlády v Itálii. Po návratu do Prahy se stal jedním ze zástupců ředitele politické sekce MZV. Současně připravoval životopis tehdejšího ministra Jana Masaryka.
V prosinci 1948 se vystěhoval s rodinou do Itálie, kde mj. organizoval, pracoval pro místní zastoupení švédských firem, a také pro československé exilové organizace. Zemřel v Římě 6. 10. 1965.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
