Vychovala lvici Elsu, pak Joy Adamsonovou ubodal sluha

Ačkoli byla Adamsonová třikrát vdaná, jednou prohlásila, že v životě
milovala pouze dvě bytosti: svoji babičku a lvici Elsu. "Když tady sedím a Elsa je tu se mnou, cítím, jako bych byla na prahu ráje," napsala v Africe, kde trvale žila od roku 1938. A právě příběh o tom, jak vychovala v zajetí lvici Elsu a pak ji vrátila do přírody, z ní udělala legendu.

Rozvoj ekologického hnutí
Spolu se svým třetím manželem Georgem Adamsonem se impulzivní Joy stala průkopníkem navracení zvířat do divoké přírody. Všechny knihy i filmy měly velký dopad na rozvoj ekologického hnutí, které začalo sílit koncem 60. let. "Adamsonová doslova probudila civilizovaný svět k odpovědnosti za ničení divoké přírody nejen v Africe, ale i v dalších oblastech, které byly do té doby považovány za lovecké ráje. Příběh lvice Elsy byl přeložený do více než třiceti jazyků. Tato i další knihy vedly k rozmachu občanských ekologických hnutí," řekla diplomatka Zuzana Beranová, autorka životopisu Adamsonové Setkání se smrtí.

Pomohla založit šest národních parků
Zoologické zahrady reagovaly vytvořením příznivějších podmínek pro zvířata chovaná v zajetí. Do Afriky, ale i do jiných zemí se začalo jezdit na "lovy beze zbraní". Adamsonovou respektovalo UNESCO, získala řadu ocenění a z vydělaných peněz přispívala na ochranu přírody. V Keni například pomohla založit šest národních parků.



K ochraně zvířat přitom Adamsonová, která se narodila jako Friederike Victoria Gessnerová, dospěla již v mládí v rodném Opavsku, v lesích na břehu řeky Moravice poté, co na popud příbuzných zastřelila svého prvního srnce. "Teprve pak jsem se roztřásla hrůzou. Nedovedla jsem pochopit, že jsem se mohla v jedné chvíli rozněžnit nad zvířetem, a vzápětí je zabít. Měla jsem pocit, že si nemůžu sama sebe vážit," napsala později.

Matka uvařila domácího mazlíčka a donutila Joy ho sníst
Mládí ale příliš šťastné neměla. Narodila se v rodině sudetských Němců, kteří patřili ke střední třídě. Její otec, stavební rada Viktor Gessner, se nikdy nesmířil s tím, že se narodila jako holka. I když jí zbytek rodiny říkal Fifi, otec ji oblékal do chlapeckých šatů a volal na ni "Fritzi".

Její matka Traute pocházela ze známé podnikatelské rodiny Weisshuhnů, která počátkem 20. století vlastnila rozsáhlé majetky v tehdejším rakouském Slezsku. Matka dceři, která uměla pasivně česky, ubližovala, jednou například upekla jejího domácího mazlíčka, králíka Hasi, a přinutila ji, aby jej snědla.



Po rozvodu rodičů v roce 1922 se Friederike přestěhovala do Vídně, kde žila se svou babičkou, do rodného kraje se však vracela až do svých 18 let. Ve Vídni studovala hudbu, získala diplom v kurzu pro módní návrhářky, věnovala se sochařství a studovala medicínu. A navazovala nepříliš šťastné vztahy s muži, kvůli špatně provedenému potratu nemohla mít děti.

Překřtěna na Joy
Poprvé se provdala v roce 1935 za bankovního úředníka židovského původu, barona Viktora von Klarwilla. V roce 1937 odjela na popud manžela poprvé do Keni, kde pro ně kvůli Hitlerově expanzi měla najít nový domov. Během cesty lodí se ale zamilovala do švýcarského botanika Petera Ballyho, kterého si vzala v roce 1938. Bally ji zasvětil do krás africké přírody i malování a překřtil na Joy.



Adamsonová dokončila na 700 botanických kreseb a zachytila
i podoby příslušníků jednotlivých kmenů v Keni, které tvoří dosud základ expozice národního muzea v Nairobi. Jako první žena původem z českých zemí vystoupila v roce 1939 na Kilimandžáro.

Hrála v R.U.R
Manželství s Ballym skončilo rozvodem v roce 1944, kdy si vzala britského strážce zvěře v Keni George Adamsona. Přestože s ním žila až do své smrti, manželství bylo poznamenáno několika rozlukami. Ve 40. a 50. letech také hrála v několika filmech, například v roce 1948 robotku Sullu v televizním snímku R.U.R. podle dramatu Karla Čapka.

Díky Georgovi vstoupila do jejího života v roce 1956 lvice Elsa, na kterou se velmi upnula. Kniha Příběh lvice Elsy (1960) s řadou fotografií se stal bestsellerem, po kterém následovala řada dalších knih (česky vyšel Příběh levhartice Penny a životopis Volání divočiny). Celkem se po světě prodalo pět milionů jejích 17 knih.



Popularita podnítila též vznik filmů Volání divočiny i Obklíčeni slony. Po úspěchu knih i filmů zbohatla, po vzoru svého pradědečka, podnikatele Carla Weisshuhna, ale vedla skromný život: veškeré příjmy věnovala nadacím a sponzorovala záchranu divokých zvířat po celém světě.

Ubodal ji její sluha
I přes svůj věhlas byla ke konci života opuštěná, bez manžela či kontaktů se svou rodinou, obklopena jen pár přáteli a svými zvířecími miláčky. Nedostatek taktu byl nejspíš i jednou z příčin její smrti. Když ji v keňské rezervaci Shaba okradl její sluha Paul Ekai, bez mrknutí jej propustila. Místo toho, aby tuto událost nechala být, ponižovala jej při každé příležitosti. "Urazila tím jeho důstojnost, a to je to nejhorší, co může Evropan Afričanovi udělat. Právě proto si na ni počkal, aby to ukončil," řekla Joyina přítelkyně Millicent Mawsonová. Joy byla ubodána k smrti v rezervaci Shaba 4. ledna 1980, její třetí manžel George Adamson, jenž o ní napsal knihu Můj život s Joy, byl zabit při potyčce s pytláky v srpnu 1989.