Byly čtyři základní věci, které vrcholový fotbalista za socíku nesměl: pít alkohol, kouřit, jíst knedlíky a taky tři nebo čtyři dny před zápasem neměl mít nic se ženskou,“ zasvěcuje mě „mistr hračička“ v útrobách vršovické Bohemky do tajů socialistického fotbalu. Tipla bych si ale, že zrovna on si ze zákazů moc nedělal. Co já vím, tak kouřil a před zápasy chodil k mamince, která měla na Bohemce stánek s občerstvením, tajně na opečenou klobásku. A jak mu to po ní kopalo!
  |
Někdejší záložník se vtipnou bělehradskou penaltou stal hrdinou fotbalové historie, ale pořád je to skromný pohodář, žádná nagelovaná hvězda, jezdící v posledním modelu Porsche. S úsměvem mi udělá kafe, pochopitelně do zeleného hrnku s klokanem. Fotbal pořád miluje, dokonce tak, že by ho prý hrál i zadarmo. Tak to řekl – a já mu věřím. Jen teda úplně nevím, co by tomu řekla paní Panenková.
Jste ženatý přes padesát let. Ví paní Panenková, co je malé a velké vápno?
Samozřejmě, že ví! Ofsajd se naučila jako nic. Je ale pravda, že když šla na fotbal poprvé, ani netušila, kdo jsou domácí a jaké mají barvy. Zato věděla, kdo měl co na sobě. Ale dnes má přehled veliký. Dokonce i teď se někdy na fotbal dívá.
