Ric Gillespie pracoval na případu zmizení letounu Earhartové 30 let. Podařilo se mu vystopovat nouzové signály, které byly vysílány týden po zmizení stroje. Na základě těchto signálů byla zahájena záchraná akce námořnictva. Lodě se však a místo nestihly dostat včas. „Lodím trvalo týden se do oblasti dostat, v té době už rádiové signály přestaly a když letadla přelétávala ostov, žádný letoun neviděli,“ řekl dle serveru Independent Gillespie.
Lockheed, výrobce stroje Earhartové, potvrdil, že se jí muselo podařit přistát na pevnině. Rádiové signály by totiž nemohla vysílat pokud by se nacházela na hladině oceánu, technické vybavení by po styku s vodou nefungovalo. Musela tedy být na pevnině, kde mohla rozběhnout motor a nabít potřebná zařízení.
Nová studie: kosti nalezené v Pacifiku nejspíš patřily slavné pilotce Earhartové |
Námořnictvo nebylo jediné, kdo volání o pomoc zaznamenal. Rádia desítek lidí zachytila hlas Amelie Earhartové i na tisíce kilometrů vzdálených místech, jako jsou Florida, Iowa nebo Texas. Slova „vzlétli jsme na hladině. (...) Už se neudržíme moc dlouho,“ zachytila dokonce jedna žena v Kanadě.
„Amelie volala o pomoc a lidé ji slyšeli,“ uvedl věděc. „Případ je ukončen,“ doplnil.
Poslední let Amelie Earhartové, rodačky z amerického Atchisonu, započal v roce 1936. Mělo se jednat o cestu kolem světa, po několika zastávkách v Jižní Americe, Africe a Asii přistála na Nové Gunineji. Do cíle dvojici zbývalo posledních 11 tisíc kilometrů. Po zdolání prvních 1 300 kilometrů se spojení s letounem přerušilo.
Jejich možné nouzové přistání v červenci 1937 na jednom z malých ostrovů v Tichém oceánu naznačoval i nález kosterních pozůstatků letos v březnu. V přechozích letech byly objeveny i další předměty, které naznačovaly, že Earhartová s Noonanem na pevnině několik týdnů žili.
