Jde o desítky snímků z tohoto města a okolí, kam jezdil Chochola 35 let k příbuzným své manželky. Na místo klasického okouzlení Moravou je tu i něco navíc. Neobyčejná pospolitost. Rodáka z pražské Libně si nejčastěji spojujeme se snímky městské periferie a poetikou Skupiny 42. A není náhodou, že k sobě našli cestu s Bohumilem Hrabalem, který o Chocholovi říkal, že je „žasnoucí venkovan“, protože si všímá toho, co by mnozí jiní přehlédli. A podobným způsobem lze přistupovat i k sérii Morava 53–88, která je vůbec poprvé vystavena. Chocholova dcera Blanka a vnuk Marek vybírali z 900 fotografií. První snímky jsou z roku 1953, kdy se fotograf oženil s Boženou Stopkovou, která pocházela z Dolních Dunajovic u Mikulova.
|
První sál mikulovské výstavy nás uvede do společnosti mladých lidí, kteří byli na svatbě Václava a Boženy. Vstup do nové rodiny je jako vstup na neprobádané území. Nejen vztahů, ale také rituálů. Nikdy ale nezůstává jen u prvoplánové fascinace životem venkovské komunity. Chochola nás vezme mezi své nové příbuzné a ukazuje divákovi jejich pospolitost. Tu samozřejmost vzájemné pomoci, kterou jim možná městský člověk může jen závidět. Tady se žije venku, na dvorech a ulicích. Sousedka občas koukne před dům, kde si hrají kluci a dívenky se naparují ve svátečních šatech do kostela. Všichni se tu znají, v radosti i ve smutku se navzájem podpírají. Vynikající je také série dětských portrétů. Některé strýčkovi z Prahy ochotně zapózují před objektivem. Občas je přistihne, jak se vztekají, protože nedosáhly svého, a jindy zase vidí, jak si vítězoslavně nesou zmrzlinu z místní cukrárny.
Blanka Chocholová v doprovodných textech vzpomíná, že několikrát do roka zaznělo: „Jedeme na Moravu!“ a vydala se s rodiči vstříc dalším dobrodružstvím u příbuzných. Její otec fotografoval nejen proměny v rámci rodiny, ale také přeměnu Mikulova v průběhu desetiletí.
Nedaleko starobylého historického centra se staví paneláky. Místní děti už povyrostly, medvídci a panenky leží hluboko ve skříni, teď je čas na motorky a disko. A právě nejrůznější paradoxy, kdy nové prorůstá do starého, Chocholu zajímají nejvíc. Houpací koník, který už se nikomu nehodí, stojí na ulici. Prašnou cestu nahradilo dláždění, po kterém jede starší žena v šátku na motorce. Obyčejných neobyčejných motivů si Chochola všímal v Praze a viděl je i zde v Mikulově. Možná by obyvatele metropole mohlo zamrzet, že tak zajímavá výstava není v některé z pražských výstavních síní. Jenže tam by se jen těžko dala nasimulovat tak dokonalá kombinace jako v Mikulově: prohlížíte si fotografie ulic a zákoutí a z okna galerie se díváte na ta stejná místa, jaká jsou na snímcích.
Důležitým doplněním výstavní kolekce jsou dva sály, kde je „typický“ Chochola. Najdete tu portréty přátel (Hrabal, Lhoták) a také záběry z Prahy, které jsou známé z předchozích výstav. Jsou určené hlavně pro toho, kdo doposud nezná jeho tvorbu, a zde ji může vidět v širších souvislostech. Blanka Chocholová aktuální výstavou představila nejen neznámou část z archivu svého otce, ale odstartovala také novou knižní edici. Katalog Morava je totiž prvním v řadě, následovat budou Osobnosti a Město. A tak se zdá, že nás ještě čekají další zajímavé objevy z archivu tohoto výjimečného autora.
