Narodil roku 1909 v Polničce, studoval na průmyslové škole v Brně, kde roku 1930 maturoval. Téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu k dělostřeleckému pluku 6 Brno. Prodělal nejprve školu na důstojníky v Josefově a na vojně už zůstal jako zbrojíř. Na zbrojním učilišti v Plzni absolvoval v letech 1933–1934 školu pro důstojníky technické zbrojní služby.
Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Pohanka sloužil nejprve u zbrojních dílen v Praze a pak od roku 1933 jako zbrojní důstojník dělostřeleckého pluku 111 v Košicích. V roce 1936 byl přeložen trvale k Zemské zbrojnici č. I – detašovaný muniční sklad v Bílku u Chotěboře. Zůstal zde až do okupace jako velící skladištní důstojník a pyrotechnik v hodnosti nadporučíka. V době nacistické okupace musel svléknout uniformu a koncem roku 1939 se stal úředníkem městské elektrárny v Chotěboři. Roku 1938 se oženil a stal se otcem dvou synů. Mladší se narodil jen tři měsíce před koncem války.
Dne 5. května 1945 Pohanka poslechl výzvu národního výboru a odjel do Bílku převzít od německého velitele své bývalé muniční skladiště. Spolu s ním obsadili sklad i poručík Antonín Mazanec a štábní rotmistr Jan Bartoň. Německé stráže bez odporu odevzdaly zbraně. Situace však byla stále nebezpečná. Téhož dne došlo jen o několik kilometrů dále k tragédii. Nevycvičení povstalci narazili na kolonu SS. V nerovném boji u Ždírce nad Doubravou padlo 31 mužů z blízkého Sobíňova.
Dosavadní velitel letiště v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě vydal rozkaz k znovupřevzetí muničního skladu v Bílku německou armádou. Vojáci odmítli sklad opustit. V neděli 6. května vyšel Pohanka spolu s Mazancem a Bartoněm s československou vlajkou vstříc blížící se německé koloně s úmyslem vyjednávat. Němečtí vojáci je ale zajali.
Poslední dny války přinesly řadu událostí. Na jedné straně zajetí Němců, na druhé pak popravu Karla Pohanky
Do skladu se bohužel vrátili pro zapomenuté kolo dva mladíci Miroslav Halík a Otakar Novotný. I oni byli zadrženi. Celou pětici vojáci týrali a odvezli do Německého Brodu. Přes den je drželi ve sklepě gymnázia, při výslechu bili a odpoledne odvezli ještě se dvěma dalšími místními civilisty, Josefem Synovcem a Vilémem Czechem k vesnici Věž. Tam Němci přinutili tři československé vojáky a čtyři civilisty vykopat si hrob a po dalším bití a mučení všech sedm nesmyslně postříleli.
Pohanka byl po válce povýšen do hodnosti majora in memoriam, Antonín Mazanec do hodnosti štábního kapitána. Všichni tři muži byli vyznamenáni Čs. válečnými kříži 1939.
