LN: Mluvilo se před padesáti lety spisovnější češtinou?
Víc se dbalo na formální stránku při oficiálních příležitostech, to určitě.
LN: Kdy se začala zvětšovat propast mezi spisovnou češtinou a běžným mluveným slovem?
Je třeba říci, že propast tam byla od začátku. Naši obrozenci, a teď použiji obecnou češtinu, to zkrátka zvorali. V počátku národního obrození mluvily česky spíše sociálně slabší vrstvy, jak na venkově, tak ve městech, a tento jazyk byl proto – asi ne úplně správně – pokládán za pokleslejší. A tak se začala hledat čeština vznešená. Tehdy se sáhlo k jazyku z období Bible kralické, Komenského či Jana Blahoslava. Takže se vznešená čeština konstituovala na základě Bible kralické, což v jazykovém vývoji znamenalo posun o dvě stě let zpět. Jenže živý jazyk byl už někde jinde. A nikdy se to nepodařilo vrátit. Samozřejmě i spisovná čeština se od začátku devatenáctého století proměnila, nepoužívají se třeba už infinitivy končící na -ti, ale vyvíjel se i běžný jazyk, a tak ta propast zůstala.
LN: Kdy potom nastal ten největší zlom?
Já si myslím, že velice důležitý byl zlom po roce 1989, kdy nastoupila neformálnost. Za Rakouska-Uherska, za první republiky a i během komunistického režimu se dodržovalo vymezení formálních a neformálních situací. A právě v reakci na strnulost, všeobecnou i jazykovou, se v první polovině devadesátých let začala bořit hranice mezi formálním a neformálním. Řada jevů z obecné češtiny se začala používat i při formálních příležitostech. Což by nebylo myslitelné v komunistické době, čímž si komunisty nechci v žádném případě idealizovat. A už vůbec by to nebylo možné za první republiky.
LN: Posouvají pomyslnou hranici i vulgarismy politiků, třeba ty, které pronesl nedávno Miloš Zeman?
Myslím, že ne. Nechci ho za to v žádném případě chválit, ale Miloš Zeman nám dal jasný negativní vzor burana a myslím si, že si řada lidí uvědomila, že takhle vypadat nechtějí. Zatímco předchozí posuny k horšímu byly hodně neznatelné, teď udělal Zeman razantní předěl, díky kterému si kulturní lidé uvědomili: „Pozor, takhle my dopadnout opravdu nechceme.“ Proto Zeman nemá rád kulturní lidi a nazývá je lumpenkavárnou.
LN: Vidíte, jak dokáže být jazykově kreativní.
Ano, Zeman dokáže být v rámci svého marxismu hodně kreativní.
LN: Takže si nemyslíte, že tím prezident prolomil určité tabu a začneme teď častěji klesat do té čtvrté cenové skupiny?
Já pevně doufám, že ne. Pokud bych použil jeho slovníku, tak Zeman je v tomto smyslu užitečný idiot, který nám všem dal odstrašující příklad, jak věci nemají vypadat.
Celý rozhovor s Karlem Olivou o napomínání v restauracích, novém slově „olajkovat“ a o tom, proč není spisovná čeština naším mateřským jazykem, si přečtěte v magazínu Pátek, který vychází 6. února.
V MAGAZÍNU DÁLE NAJDETE:
|
