Podle nynějšího ředitele IKEM Aleše Hermana byl Kočandrle nejen skvělý a precizní lékař, ale také výborný manažer, učitel a člověk. „Byl důležitou součástí IKEM, svou usilovnou prací se zasloužil o jeho nebývalý rozvoj - zásadním způsobem přispěl k zahájení a rozvoji českého programu transplantací srdce, ledvin a slinivky břišní,“ uvedl Herman v tiskové zprávě, kterou IKEM k úmrtí chirurga vydal.
Skalpel držel profesor Kočandrle v ruce 37 let. Po studiích na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze začínal v roce 1957 jako sekundář v Jablonci nad Nisou. Čtyři roky nato nastoupil do pražského Ústavu klinické a experimentální chirurgie (později IKEM). V jeho čele byl sedm let od roku 1983.
Kočandrle se nedlouho po roční stáži ve Spojených státech se skupinou nadšenců z řad chirurgů, nefrologů a imunologů podílel 21. března 1966 na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Příjemcem byl Karel Pavlík, který žil s novou ledvinou tři roky. Pod Kočandrleho vedením byla v IKEM provedena v roce 1983 také první úspěšná transplantace slinivky břišní.
Od konce sedmdesátých let se chirurg připravoval na transplantaci srdce. Pod jeho vedením provedl tým profesora Pavla Firta v lednu 1984 první úspěšnou transplantaci srdce v tehdejším Československu i v celém východním bloku. Čtyřiačtyřicetiletý technik Josef Divina dostal tehdy srdce o devět let mladšího muže. Žil poté ještě 13 let.
Vůbec první pokus o přenos srdce v Československu provedl v roce 1968 bratislavský tým pod vedením Karola Šišky. Padesátiletá žena ale po pěti hodinách zemřela.
Kočandrle vedl i tým, který v roce 1984 transplantoval srdce jihlavskému učiteli Rudolfu Sekavovi. Muž, kterému tehdy lékaři bez zákroku dávali nanejvýš několik měsíců života, je nyní nejdéle žijícím člověkem v Česku, který podstoupil transplantaci srdce.
Po odchodu z IKEM působil Kočandrle ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center, kde se léčí i prezidenti. V letech 1991 až 1993 tam zavedl program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. S chirurgií skončil v roce 1994 po svém odchodu z Ústřední vojenské nemocnice.
Nekoncepčnost a krize ve zdravotnictví ho přivedly ke kandidatuře do Senátu v roce 1996, neuspěl však. Do ČSSD, za niž kandidoval, vstoupil o dva roky později. Tehdy se o něm také spekulovalo jako o možném ministrovi zdravotnictví.
