Známý český písničkář trampských, folkových a countryových písní patřil spolu s bratry Wabim a Mikim Ryvolovými, Kapitánem Kidem nebo Honzou Vyčítalem ke generaci tvůrců a interpretů tradiční trampské písně. Jejich nahrávky, které se jen těžko prosazovaly od poloviny 60. let do nahrávacích studií Československého rozhlasu, se šířily díky zpěvníčkům otiskovaným v časopise Mladý svět a na festivalu Porta.
Linhart se narodil 3. dubna 1940 a vztah k folkové hudbě získal v trampských osadách v Pikovicích, při vojenské službě v Českých Budějovicích a během potlachů při táborových ohních. „Úplně na začátku asi bylo nábožné poslouchání těch starších, kteří to s nástroji a s hlasem uměli. Když třeba hrál Láďa Hochmann ze Ztracenky, dělalo se mi jako teenagerovi blahem až mdlo. A pak přišly vlastní nesmělé pokusy, na chatě na Kocábě, když jsem na překližkové kytaře za stovku zkoušel brnkat první akordy,“ uvedl před lety v rozhovoru pro Deník.
Jako autor složil asi 150 písní, vesměs hudbu, text i aranžmá. Za svoje písně Poraněný koleno a Velká vlaková loupež získal v roce 1974 autorské ocenění v celostátním kole festivalu Porta. Téměř půl století vedl svou skupinu Pacifik. „Psal se rok 1971 a základ Pacifiku byl vlastně z osady Mantrap a z folkové skupiny Drnkači. Kromě mojí maličkosti manželé Helena a Vašek Maršálkovi s basistou Jirkou Ciprem a zpěvačkou Hanou Veselou - později Sýkorovou. Hned jsme zabodovali na Portě v Karviné - na druhém místě, rok nato už vavříny jak v interpretační, tak v autorské Portě, ve které jsme uspěli i v dalším roce,“ vzpomínal Linhart.
Mezi jeho nejznámější skladby patří Velrybářská výprava, Zlatý údolí, Stovky vlaků nebo Tulácké blues. Je také autorem zpěvníků trampské hudby a trampských kuchařských knih. Pražský rodák je v muzikantském světě známý také díky třináctidílnému seriálu Zvláštní znamení touha o historii trampingu.
