Jičínský byl doyenem české a československé politické scény. Po listopadu 1989 byl členem Občanského fóra a v prosinci 1989 byl kooptován do Sněmovny národů a stal se členem vedení Federálního shromáždění. V roce 1992 vstoupil do ČSSD.
„Zdeněk Jičínský byl jednou z hlavních postav porevoluční sociální demokracie v naší zemi a také jeden z největších odborníků na českou ústavu. Bude nám všem moc chybět,“ uvedl šéf ČSSD Jan Hamáček.
Jako odborník na teorii státu a práva je autorem řady knih. Podílel se i na přípravě první socialistické ústavy. V komisi pro přípravu nové ústavy působil Jičínský v letech 1959 až 1960. Koncem 60. let byl poslancem, v roce 1970 byl vyloučen z komunistické strany. V lednu 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a aktivně se zapojil do disidentského hnutí.
Znovu se stal poslancem po sametové revoluci v listopadu 1989. Ve federálním parlamentu zasedal nejprve za Občanské fórum, po jeho rozpadu působil v Občanském hnutí. Za sociální demokracii byl poprvé zvolen poslancem v roce 1996 a členem dolní komory byl s přestávkou v letech 2002 a 2003 až do roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů nekandidoval. Většinou pracoval ve sněmovním ústavně-právním výboru.
„Pana profesora Zdeňka Jičínského jsem měl rád a vážil jsem si ho. Bude mi chybět. Upřímnou soustrast jeho rodině a blízkým,“ napsal na twitteru premiér Andrej Babiš.
„Pan profesor Zdeněk Jičínský opustil tento svět. Smutná zpráva na prahu velkých svátků. Pan prezident vyjadřuje upřímnou soustrast rodině. Profesora Jičínského si nesmírně vážil, jak vyjádřil loni v osobním dopise k životnímu jubileu,“ uvedl na twitteru prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Zeman Jičínskému v říjnu 2014 udělil medaili Za zásluhy I. stupně.
„Vedl jsem s ním ve Sněmovně ostré spory. Pozval mě na oslavu svých osmdesátin, kde na něj paján ve verších recitoval V. Komárek. Tak už si, pánové, zase spolu povídáte. Odpočívejte v pokoji, pane profesore,“ uvedl předseda poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek.
Jičínský patřil i k výrazným postavám politikyPrávník a politik Zdeněk Jičínský patřil už koncem 50. let minulého století k výrazným postavám československého veřejného života, zapojil se tehdy do příprav nové ústavy. Za normalizace se stal nepohodlným a musel zapomenout na akademickou kariéru, živil se i jako podnikový právník. Jičínský působil i v disentu a po listopadu 1989 se opět zapojil do politiky, zprvu v řadách Občanského fóra a později sociální demokracie. Rodák z Ostřešan na Pardubicku (narozen 26. února 1929) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde později krátce působil na katedře teorie státu a práva. Vstoupil do komunistické strany, v roce 1954 pak začal vyučovat na Vysoké škole politické, kde působil 10 let. V letech 1959 až 1960 byl členem komise ústředního výboru KSČ a ústředního výboru Národní fronty pro přípravu nové ústavy. "V roce 1964 se vrátil na právnickou fakultu, kde posiloval reformní proud... Aktivně se podílel jako teoretik a politik na reformách pražského jara a věnoval se v souvislosti s připravovanou federalizací státu státoprávním otázkám," napsal o Jičínského roli během reformního roku jeho generační souputník, ústavní právník Václav Pavlíček. Člen vládní komise pro přípravu federalizace země byl mimo jiné zvolen do České národní rady (ČNR) a později i Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 patřil Zdeněk Jičínský jako místopředseda prozatímní ČNR mezi vrcholné představitele české politické reprezentace. Po nástupu normalizace a Husákova vedení KSČ Jičínského vyloučili ze strany a musel také odejít z právnické fakulty. V 70. a 80. letech minulého století pak pracoval jako právník v různých podnicích, mimo jiné pražské Mototechně. Zapojil se do disidentského hnutí a byl signatářem Charty 77. Pozdější aktivní člen čs. helsinského výboru mimo jiné analyzoval právní poměry v Československu, své práce publikoval v samizdatu i exilových časopisech. Kvůli jedné ze zásilek exilové literatury byl obviněn a nucen ke spolupráci se Státní bezpečností (StB), což odmítl. Jeho trestní stíhání pro podvracení republiky se táhlo řadu let, během kterých Jičínský mimo jiné organizoval pomoc dalším vězněným disidentům, definitivně skončilo až po listopadu 1989. Už krátce po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě se Jičínský zapojil do činnosti Občanského fóra. Jeho tvář se objevila již 26. listopadu 1989 na setkání delegace Národní fronty a federální vlády vedené premiérem Ladislavem Adamcem se zástupci Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Jednání, které pomáhali zprostředkovat představitelé iniciativy Most Michael Kocáb a Michal Horáček, se za OF zúčastnili také ekonom Václav Klaus či disident Alexandr Vondra. Už v prosinci 1989 opustil Zdeněk Jičínský definitivně svou právnickou kancelář v Mototechně v pražských Stodůlkách, když byl kooptován do Sněmovny národů a stal se také členem vedení Federálního shromáždění. Právník, který prosazoval myšlenky státní a ústavní kontinuity demokratických tradic české státnosti, se mimo jiné marně snažil o zachování československé federace. Argumentoval tím, že volby nedaly mandát k rozpadu státu, ale k jeho udržení. Už v roce 1992 vstoupil Zdeněk Jičínský do sociální demokracie, o čtyři roky později za ni byl poprvé zvolen do české Poslanecké sněmovny. Členem dolní komory byl s přestávkou v letech 2002 a 2003 až do roku 2010, kdy již ze zdravotních důvodů nekandidoval. Autor řady textů z oblasti teorie státu a práva, ústavního práva a politologie působil většinou ve sněmovním ústavně-právním výboru. V říjnu 2014 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně. |
